5. prosince 2002 - čtvrtek

5. prosince 2002 - čtvrtek

Vždy, když se chystám zkoušet, půlka třídy má narozeniny a druhá půlka svátek. Naplánované písemky se pravidelně kryjí s Dnem ptactva, kosmonautiky či výročím spuštění prvního jaderného reaktoru. S Mikulášem však nikdo moc neoperoval. Všichni tušili, že by se těžko vyhnuli bonmotu o pestré nadílce.

Psaním dnešního zápisu si krátím dlouhou chvíli způsobenou čekáním na Mikuláše s čerty a andělem. Scénář akce je už několik let obdobný. Stejně jako ostatní kolegové obdaření malými dětmi si najmu několik studentů ochotných vzít na sebe za úplatu vousy z vaty a makeup ze sazí.

Vedle svého stolu v pracovně mám nyní tři tašky a střežím je před kluky. V okamžiku, kdy mi zatelefonuje kolegyně Lenka, budu chvíli dělat, že se nic neděje, pak nacpu igelitky do batohu a půjdu jako k nějakému kámošovi. Venku budu mrznout a děsit se, že mého Mikuláše dostaly cikánské děti hozeným dělbuchem.

Myslel jsem, že tento rok od čertovské taškařice upustíme, ale kluci se rozhodli dělat, že ještě na Ježíška i Mikuláše věří. Skoro to přičítám jejich vychytralosti. Mají strach, že by přišli o jednu z možností, jak babičkám provětrat peněženky.

Ale stejně jsou nervózní. Normálně, když někdo zazvoní, běží ke dveřím, ale před chvílí zůstali sedět a musel jsem se zvednout já. Oni si mezitím rychle zopakovali problematické sloky naučených říkanek.

Ve výtahu studentům prozradím všechny neřesti svých potomků od dloubání se v nose a plivání zubní pasty vedle umyvadla, po celoroční vysmívání se čertům.

Až se stydím napsat, jak nevýchovně to vypadá dál. Hynek si rychle odříká svoje, Vítek začne řvát a nakonec bude zařezaně sedět v rohu. Šárka vyměkne a zaleskne se jí v očích, možná i slza ukápne. Děda se tomu bude smát a vše natočí na kameru. Babičky ještě přihodí další průsery mých synů.

Kdyby se to nakonec odehrálo jinak, tak to ještě přepíši, ale dost o tom pochybuji.

P.S. No, sláva! Moji synové vstoupili do další fáze svého života. Fáze nazvané: Ničemu nevěř. Večer pečlivě vyplnili kulturní vložkou.  Mikulášovi a jeho ansámblu však rovnou řekli: „My stejně víme, že jste tátovi žáci a děláte to kvůli lepším známkám."