Veš je svobodným rozhodováním

Stojím na refýži. Dávám si pozor, abych se nespálil o nitě přijíždějící tramvaje. Nastoupil jsem a skrze kameru uvnitř se dívám do tváře sekuriťáka. Žvýká brambůrky a vůbec mě nevidí. Nic se neděje. Vzduch stojí. Nuda se jak kaviár klepe na okamžik, kdy jí protne máslový nůž. Minuli jsme supermarket. Tramvaj brzdí v aleji a rozcuchané pačesy stromů jí hladí tykadla. Koutkem oka jsem zahlédl, kterak mě děvka z billboardu láká na jogurt. Vystoupím. Mám obrovskou chuť na jogurt.

Sto metrů zpátky blikající cirkus. Tichá fronta nákupních košíků pableskuje už z této dálky. Blížím se svižně k oddělení potravin. Z té vší strojové krásy kolem se málem zalykám. Zalomím hlavu vzhůru, abych našel dech. Všechny sloupy, všechna ta pop-artová výzdoba končí v úrovni běžných pohledů. Výše už je jenom strohé plechování a slunce zářivek. Konzum se zdokonalil do té míry, kdy může svojí jeskynní chladnou strohost vydávat za teplo domova a člověk by si málem nevšiml. Nápisy: Výhodná koupě, stoprocentní sleva, buy one – get one free! Všechna ta písmena skáčou na mojí hlavu jako vši a nechtějí se pustit.

Koupil jsem jogurt. Potřebuji čerstvé plody horských strání. Blížím se k východu, abych zakopl o probíhající zločin. Mladík omámený tkání bakšiše ukradl spousty šampónů. Prodavač ho tahá za bundu. Policista mu láme ruku v lokti. Konečně jsem venku. Hluk jakoby se roztrhl jeden krok za východem a ven už doléhá jenom torzo zpěvu eskalátorů.

Deset minut do tramvaje. Vracím se alejí k billboardu na jogurt. Mám s sebou barvy, začerním té dívce obličej. Tak drze se mi dívá do života. To je skutečný pokrok, maximální avantgarda. Můžu jí vidět naprosto všude. Svobodně jsem se rozhodl zničit billboard či změnit jeho cíl, chcete-li..