Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChladnou hlavu #4: Zachraňte vojína Chládka
27. 01. 2003
16
1
7754
Autor
Rimmer
chladnouhlavu.cz
Zvláštní. Lidé se cítí dotčeni, mají-li při sčítání obyvatel přiznat, kolik mají doma ledniček, ale nikoho nepobuřuje, že naše armáda lační po informaci, zda se v noci pomočuji. Znovu jsem očima přeběhl kopii dotazníku přiloženého k povolávacímu rozkazu. Originál jsem již před dvěma měsíci odeslal na okresní vojenskou správu. Drzejší dotazník jsem neviděl.
„Zaškrtněte správnou kolonku. Trpíte: o hemeroidy o koktáním o sebevražednými sklony o nočním pomočováním...“
„Nevím. Vezmu si nápovědu... publika.“
Pousmál jsem se nad vlastními myšlenkovými pochody, ale úsměv mi ztvrdl hned vzápětí. Proboha... musel jsem se překouknout... já... jsem vážně označil noční pomočování! Asi jsem ho zaměnil za sennou rýmu. Do pytle! Sakra, jak teď budu komisi přesvědčovat, že netrávím rána u prádelní šňůry věšením zažloutlých prostěradel? Kdo mi uvěří, že mě nebudí vlhko v rozkroku, ale budík? Senzace. Tak v tuhle chvíli se mi k tomu odvodu už vůbec nechtělo.
Na obzoru se vynořil autobus. Schoval jsem úředničinu do tašky a nastoupil.
„Jeden za šest.“
Řidičova rozklepaná kostnatá paže mi podala lístek za šest korun. Usadil jsem se hned na první sedadlo a muže, jenž měl dnes autobus pod kontrolou, jsem si znepokojeně prohlížel. Náš stálý šofér už od pondělka stoná a jezdí za něho různí náhradníci, z nichž jsem docela nesvůj. Ten včerejší vypadal, jako by flámoval osmačtyřicet hodin v kuse a pak ho nečekaně zavolali do práce. Neustále se mu klížily oči a hlava mu padala na volant. Zatímco včera jsem se bál, že kvůli mikrospánku zahučíme někam do příkopu, dnešního vychrtlého řidiče s baseďáckými bulvami skrytými za osmi dioptriemi a s podivnou zelenou pulsující tepnou na krku bych tipoval spíš na to, že mu praskne v hlavě nějaká cévka a usne naopak navždy.
Nakonec jsem vyvázl a v půl osmé dorazil do čekárny vojenské správy, kde už vyčkávala většina mých pánských vrstevníků. Plody roku 1984. Nastupující generace mužů.
Rozrazily se dveře a vešla štíhlá žena středního věku s tácem, na němž přinášela spoustu kelímků. Zdá se, že naše armáda na tom asi není zas tak špatně, jak se říká. Občerstvení jsem tu tedy nečekal. Servírka toho má sice už trochu víc najeto, ale něco bych si dal.
Položila tác na stůl a změřila si nás mrazivým pohledem: „Naplnit!“
Stál jsem zavřený v kabince a už čtyřicet minut jsem se s penisem na kraji plastikového kelímku pekelně pokoušel poskytnout vzorek moči. Znesnadňoval mi to především syndrom stydlivého močového měchýře, jenž spočívá v tom, že mívám problémy vyčůrat se v přítomnosti jiných lidí, a to i když potřebuji, ale v případě jako dnes, kdy jsem od rána vůbec nic nepil, to už bylo zhola nemožné.
„Hele, volové, já jí tam naejakuluju!“ ozvalo se od vedlejší mísy.
„Ty seš debil, vole!“ zasmál se kdosi od mušle.
„Už budu...“ zasténal někdo a celá toaleta se rozezněla hluboko posazeným smíchem, který se odrážel od kachliček.
Proboha, tohle má být to plémě, jehož členem mám tu čest se zvát? Plnoletí muži, kteří by už za několik let měli zakládat rodiny a u nichž nápad zaměnit moč za sperma vyvolává bezmála minutový záchvat smíchu. Jestli tohle mají být typičtí lidští samci, chci přestoupit.
Zatnul jsem zuby. Naprosto vyprahlý močový měchýř si musel myslet, že jsem zešílel. Tohle nemá smysl. Zastrčil jsem prázdný kelímek do kapsy, oblékl si bundu a vyrazil do města k nejbližšímu občerstvení, kde jsem zakoupil půl litru Spritea a vyžahl ho jedním lokem. Tak, natankováno mám. Teď už je to na ledvinách.
***
„Dobrý den,“ přivítal nás jakýsi armádní příslušník, jehož jméno mi neutkvělo, „vítám vás tady u nás. Doufám, že už jste všichni odevzdali vzorky moči.“
Trochu jsem se přikrčil.
„Teď budete postupně voláni na lékařskou prohlídku a mezitím vám pustím nějaký film,“ vytáhl z podpaží videokazetu.
To jsem zvědav, jestli to bude naše nebo zahraniční produkce. Spiderman nebo něco...
Na obrazovce se objevil protáhlý obličej Cyrila Svobody a zakoktal: „Vstup do EU je velmi důležitý.“
Položil jsem hlavu na stůl a pokoušel se usnout.
***
„Chládek Vojtěch,“ vykoukla falešná servírka ze dveří, „jste na řadě.“
„Hned jsem tam,“ vyrazil jsem ze sebe a odběhl na WC uskutečnit druhý pokus. Toaleta byla prázdná a nádrž naopak plná, a tak jsem bez problému v klidu a míru naplnil obdivuhodné tři čtvrtiny kelímku.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem v improvizované ordinaci, svíraje v pravici hrdě svůj vzorek.
„Dobrý den,“ zahuhňal starý obézní skoliotický doktor za stolem, „moč tu měla být už před hodinou. Vy jste přišel pozdě?“
„Ne. Já tu byl včas. Ale moč... se trochu opozdila,“ přiznal jsem.
„Vy...“ nakoukl do svých materiálů, „vy vůbec máte s močením problémy, že?“ pravil se zcela vážnou tváří, ale něco v jeho očích mi napovídalo, že v nitru se může umlátit smíchy.
„Ne, nemám,“ odsekl jsem dotčeně, „popletl jsem si kolonky. Jinak močím zcela organizovaně.“
Doktor se na mě pobaveně podíval: „No nic. Odložte si.“
Zmizel jsem za paraván, a když jsem se vynořil svlečený do půl těla, číhal na mě s fonendoskopem a podivnou grimasou. Změřil mi tlak a provedl poslech plic.
„Uvádíte, že jste astmatik a alergik, je to pravda?“
„Ano, je,“ náhle jsem se spontánně rozkašlal tak, že bych mohl být nominován na Oscara, „foukám si inhalátory a mívám záchvaty i několikrát ročně...“
Dědula zdvihl nedůvěřivě obočí. Při představě, že bych se měl někde pod ostnatým drátem válet v maskáčích v blátě s předními zuby vyraženými od kopající pažby nějaké střelné zbraně, jsem byl připraven předvést mu tu i pokročilé symptomy eboly.
„Dobrá. Přistoupíme k očním testům,“ přešel k tabulce s písmeny.
„Mám tu s sebou brýle,“ začal jsem po nich šátrat v kapse.
„Mě zajímají výsledky bez brýlí,“ odbyl mě a položil ukazovátko hned na třetí řádek odshora. Ten mi nějak fandí.
„L?“ hádal jsem.
„Ne,“ zklamal mě.
„T?“
„Bohužel.“
„K?“
„Nikoli.“
„Tak I?“
„No, jedno víme jistě. Sniper z vás nebude,“ zanesl si cosi do mého spisu, „teď sluch.“
Jaké tu asi mají důmyslné metody na zjištění kvality sluchu?
Doktor ukázal na koberec. Byl na něm izolepou přilepený proužek papíru s nápisem SLUCH.
„Já... nic neslyším,“ nechápal jsem.
„Postavte se tam,“ rozkázal. Poodstoupil o pár kroků, přiložil dlaň k ústům, koketně na mě mrkl a důvěrně zašeptal: „Teplo...“
Vyděšeně jsem ucukl a porazil odpadkový koš. Stojím sám a polonahý v místnosti s korpulentním důchodcem s pocuchanou sexuální orientací. Na chvíli jsem propadl panice.
„Teplo?“ vyrazil jsem ze sebe přiškrceně.
Zatvářil se spokojeně: „Zima.“
Ulevilo se mi. Pochopil jsem, že po něm mám jen opakovat slova, aby se ujistil, že je slyším.
„Zima,“ odpověděl jsem o poznání klidněji.
„Matka.“
„Matka.“
„Otec.“
Fantazie se mu tedy skutečně nedala upřít. Když jsem po něm zopakoval snad celé příbuzenstvo kromě nemanželských dětí, má prohlídka byla u konce.
***
„Pane Chládku, vy chcete na vojnu?“ zeptal se mě pplk. ing. Věnceslav Mišák, předseda odvodní komise, před níž jsem právě seděl, čekaje na verdikt.
„Ne,“ přiznal jsem, „ani ne.“
„To je dobře,“ prohlásil a odfoukl si smítko z frček na levém rameni, „vy základní vojenskou službu nenastoupíte. Nejenže máte problémy s udržením moči, jak jste sám uvedl, ale jak dnes zjistil náš odborník, i s jejím vypuzením. Navíc jste astmatik, alergik, k tomu roztěkaný a prakticky slepý...“
1 názor
Nářezový_sluníčko
10. 09. 2007
:o)) ty vole, ten syndrom mám taky
“Vy...” nakoukl do svých materiálů, “vy vůbec máte s močením problémy, že?” v tomhle místě jsem tyto problémy málem neměl:))) strašlivě dobrý spojení dvou linek - blbě vyplněný kolonky a odvodového močebního (to je slovíčko:) martyria.*
fakt ti rozumím, když je někdo vedle.. konec.
Ale je to zvláštní, u nikoho jiného jsem si to ještě nevšim.. určitě je nás hrozně málo - míň než homosexuálů, navrhuji založit nějakou platformu:o))))
Když si jen vzpomenu kolik komplikací s tím už v životě bylo, asi to znáš.. jede se autobusem (ňáká škola nebo tak)
a ten někde zastaví na vykonání potřeb. A ono se trochu popíjelo, takže by to chtělo.. Vyvalí se banda která v benzinovém hajzliku znemožní postiženému jednotlivci.. a jede se dál. A ten jednotlivec seš ty.. :o))) kurva, tohleto hromadné chcaní je moje noční můra světa mužů
Jo, pripomnel jsi mi muj porod u odvodu... taky to nekdy sepisu :o) Nicmene vtipne a pekne napsane, jen mi vrta hlavou, ze ti nevzali ridicak... :o)
*
Tady jsem se při četbě hodně usmíval – tahle se ti vážně povedla! Nádherná oddychovka. Procházel jsem si dneska trochu Písmaka a můžu říct – sláva, konečně optimistické humoristické dílo! :-)
Tip
Tom
Takže… Napřed k formě, když už má být ta hlubší kritika. V úseku, kde komentuješ řidiče autobusu se zbytečně opakuješ a sloveso utkvět jsem zatím slýchávala jen v těsném spojením s pamětí, což Tobě chybí, takže mě to trošku zarazilo. Vím, že to jsou mouchy, ale nemůžu přece pořád psát, jak je to super. Jednak je to vysoce neoriginální, jednak už je to trapas.
No a k obsahu… Vzorek moči. Připomnělo mi to jeden telefonát, který jsem zhruba před rokem měla. Jedna kámoška mi se smíchem volala, že neví, co má dělat, že je na kontrole u doktorky a má ji přinést vzorek a nejde jí to. Že už je na záchodě půl hodiny a bojí se vrátit… Už si nepamatuju, jak to dopadlo, ale tatáž osoba je teď zase nemocná a sama jsem byla u toho, jak se s horečkou svíjela smíchy při konstatování, že musí do nemocnice…. na Vánoce! Taky bych chtěla být tak veselý člověk:o)
U sluchové pasáže jsem se zase pro změnu svíjela smíchy já:o)
Mimochodem, jak to že Sprite a ne malinová Fanta? Ona snad nebyla ?!?!?
Típek skorovojíne…
Páni! Děkuju. Mám strašnou radost. Hlavně z toho srovnání. A samozřejmě z šíření tvorby. S těma pointama je to těžký. Mám psát popravdě a bez uzavřené myšlenky a gradace, nebo to lámat přes koleno a za každou cenu pointovat... snad něco mezi tím...
Teď jen doufejme, že Vojta odmaturuje, protože zatím to moc nevypadá...
:D...a znova, mrzí mě, že jsem sem nezavítal již dřív..tohle přesně vystihuje mé pocity u odvodu..jen, bohužel, jsem dostal papír s tím pochmurným nápisem "Schopen a odveden."..copak já za to můžu, že jsem tak zatraceně zdravej? Ani pitomou angínu jsem neměl:) A na stydlivý měchýř mi modrou nedaj..(Jaká kniha nesmí chybět v knihovně správného intelektuála? Modrá! pozn.red.:)
No, alespoň jsme měli u odvodu sympatickou, mladou a vůbec moc příjemnou doktorku..to pak některým machrům dělalo náramný problémy svlíknout se do trenek;)..
BTW:U těch kolonek je největší vtip v tom, že například u kolonky "Byl jste někdy léčen na psychiatrické léčebně? Jak? Kdy? Proč? Kým? Kde?"..nu a zatím dvě tečky jako místo na odpověď:)
Opět díky za příjemně nepříjemné vzpomínky..
Mluvíš mi z duše... Stručně popište své zdravotní komplikace: a jsou tam dvě ďubky... to asi abychom nepsali romány.
To maj dobře vymyšlený - on tam potom radši člověk nic nenapíše a můžou si ho odvíst:)
I když odvedli i mýho kamaráda s Perthesem (silný problémy s kloubama:/..a má odveden a schopen..). To už je fakt docela krutý..
Chudák. Se to nevešelo do ďubek, viď. A takový krátký slovo: "kloub".
Je to sprostý. Vyčkejme profesionalizace.
Už se na to těším:) Zelená mi sice sluší, leč krátké vlasy nejsou nic pro mě...asi bych se s nima hodně těžko loučil...
Dala jsem některé tvé věci dál (ne všichni chodí na Písmáka) a odezvou bylo nadšení, dokonce přirovnání k Šabachovi. Ráda tlumočím.
Jinak dík za avi, chechtala jsem se zcela upřímně a hodně nahlas, ta nadsázka je skvělá. Je fakt, že pointa není překvapivá, ale - jak jsi jinde velmi trefně uvedl - život nemá pointu, takže mi to vlastně nevadí.
*
možná to má trochu sestupnou tendenci... ale zase jsi mě ujistil, že mít stydlivý močák je v pořádku :)))
popravděřečeno ta pointa je až příliš nasnadě... A takové štěstí pro takového smolaře, hm hm, ale líbí se mi tvůj sloh, i styl humoru je pořád stejný, nedá se mu upřít zábavnost
popravděřečeno ta pointa je až příliš nasnadě... A takové štěstí pro takového smolaře, hm hm, ale líbí se mi tvůj sloh, i styl humoru je pořád stejný, nedá se mu upřít zábavnost
s pokáním přiznávám že tohle je to první co od tebe čtu.ale určitě ne poslední...tvůj způsob vyjadřování a humoru se mi fakt zamlouvá,průběžně si přečtu víc...
pokud si dobře pamatuji (což je u mně prakticky vyloučeno), minulá povídka se mi líbila víc, ale (i) u téhle jsem se pěkně pobavil :)
*