Telepatický sex

  Max je muž středního věku, leží v nemocnici, před dvěma dny přežil klinickou smrt. Maxe mají všichni moc rádi, dva kolegové jsou s ním ve dne v noci. Oba mají stejné jméno: Jan, ale jeden z nich je Francouz, tak si říká Jean. Max vypráví o své milované Marii, kterou už půl roku neviděl. Marie je vdaná a Max se s ní proto neschází.

   Je brzo ráno, ještě před šestou, Max popisuje, jak moc Marii miluje a že pozná, když si to Marie dělá, Max říká: "dělá to zrovna teď." Ti dva mu pochopitelně nevěří. Max leží bez hnutí, ale najednou zrudne v obličeji a začne rychle dýchat. Kolegové se o něj strachují, volají lékaře, ať hned přijde, že jeho stav se dramaticky zhoršil. Ale je to planý poplach, když přijde lékař, Max už je zase v pořádku, jen na prostěradle v oblasti slabin je mokrá skvrna.

„Řeknu sestře, aby vám vyměnila prostěradlo,“ suše řekne lékař a odchází.

„Co se stalo?“ zajímají se kolegové.

„Marie mi to udělala pusou.“ Jan překládá a Jean říká:

"C est magique, c´ est comme en Afrique.“ (To je magický jako v Africe.)

A pak už se dveře netrhnou, všichni kamarádi se ptají, co se stalo:

„Ani sem se ho nedotk," říká Max dalšímu Honzovi.

„To je číslo, ta tvoje Marie.“

„Nastříkal jsem jí to do pusy, byla to nehoda. Věděla, že jsou tady dva cizí lidi, tak mi ho přikryla pusou, myslela si, že se ovládnu, že se budu stydět, což by se normálně asi stalo. No a já jsem se neovlád. Ještě jsem to žádný ženský neudělal, s jednou jsem to zkoušel, ale nešlo nám to. Marie na to měla právo. Chtěl bych to ještě jednou zažít."

   Hned se to rozkřikne, Max jede domů a všichni už vědí, co se stalo. Kolega ho nechá na chvíli na starosti dvěma šikovným a hodným kolegyním. Nejsou ani šikovné ani hodné, jenom ho chtějí ponížit; svlíknou se do půl těla a předváděj mu svoje kozy tak dlouho, až pro něj musí přijet sanitka a znova ho vezou do nemocnice. V nemocnici ho navštíví velká šéfová a říká mu:

„Poškodil jste dobré jméno naší instituce.“