Rusovlásce, o které se mi jednou zdálo…

Rusovlásce,
o které se mi jednou zdálo…

Svítání

Řasy,

mokré dlaně

a kalhotky v kuchyňce na věšáčku

Křik dětí z vypůjčených víkendových oken

Jen na pár dní,

i se zahradou…

Pleli jsme cizí kopr

Tvá ústa po malinách

Mé ruce po hlíně

a po jabloních

A po tvé kůži

Doteky nelze zapomenout

a slova do slunce, co na trávě jsme pletli

Úsměvu lesklé zuby

ztemněly na krku

a schovaly se do roláků

Pak dlouhá zima mokrých šlépějí

Chladem prask hrnek s horkým čajem

Hřejí zas mokré dlaně

pod dvěma peřinami

Tvé tělo, moje, objímání

A zjara – odevzdat klíče

Vzpomínky na les

Na stmívání

podobné rodinnému stolu,

kde lampa, čaj a ty

Mnichovice

Strančičce

Kolovraty

         jsou zas jen jména z cizí trati

A tam,

v chatičce našich prvních doteků,

v krabičce, kterou již nikdy neotevřeme,

čeká

pramínek vlasů tvojí babičky

I ona byla rusovláska.