Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSong staré prostitutky
Autor
Rowenna
Zase další pokus uchopit to téma, které mě tolik zajímá. Všechny předcházející byly nepovedené. Tak snad tento. Soucit je hrb, který si člověk nosí. Je šrám na čele, těsné boty a děravé fusekle. Jo, a poslouchala jsem Toma Waitse, opět. Konkrétně mě rytmicky lechtala „Everything You Can Think“. Šššš, jedeme, ne? Héj, héééj, tak se neloudej. A pro míň chápavé, abych to nemusela vysvětlovat v kritikách, já nejsem a nebyla jsem prostitutka. :-)))) No tak, čemu se chechtáš, ty v přední řadě, ty křivohubý, ty s rovným hřbetem?
Nevím, nevím
jestli nezkusit arzén
jen trošičku, jen na špičku
jazyka. Už jsem se pásla
na loukách, už jsem byla
sama pasena, dokud jsem
byla chovný dobytek
kráva strakatá
úrodná
to bylo v čase
kdy z kanálů na vozovce
čouhaly ruce
a chvěly se
a já jsem rozmařile
do těch rukou
mince pouštěla
ty mince tělem vydělané
tím tělem krávy dojné
Byla jsem pole úrodné
krajina žírná nedozírná
štědrá, tak štědrá.
Byla jsem Normandie
byla jsem kanál La Manche
byla jsem císař, královna
byla jsem jeskyně
byla jsem Mont Blanc.
A za rohem číhal
havraní talár soudce
pekelné slunce spálilo mě
a všechny otvory domu
zíraly bez ucpávek
tak zranitelné
bodejť by komínem
nevytahaly ty ludry zlodějské
všechny poklady mého světa.
Bylo to v čase
kdy mezi domy
byly nataženy
šňůry na prádlo
na nichž viselo
prádlo flekaté
zaprané
a v okně v kleci proutěné
zpíval kanárek nevesele
a smutná pelargonie vadla.
Tenkrát jsem ten prach
kolem, věru, necítila.
Vždyť k ránu jsem se vracela
po kočičích hlavách dlažby
a ty se vlhce leskly
když podzimně pršelo.
Po tom dešti, po těch kostkách
se mi stýská. Krámy spral ďas.
Každá ta kostka byla
kaligrafickým podpisem
rukou mozolnatých
zlomeného hřbetu
anonymního dlaždice
který na mě, mladou
veselou, ovíněně zpívající
pískával. A v podloubí
mě každý večer, noc
ráno, jiný muž líbával.
Kde je mu asi konec?
V které noclehárně zemřel?
V které špeluňce zaplivané?
Sláva, sláva Armádě spásy
dnes bude polívka.
A v bubnu pračky
moje halena mele se
se spoďárami té ženské zavšivené
co se už věčnost nemyla.
To já jsem jiná. To já
jsem byla jiná. Vždycky čistá
vždycky upravená, vždycky voňavá.
Zlaté vlasy plné vlásenek
umírají dřív
než jsem stihla
umřít já.
Tak naposled paruka
na boláky na hlavě
a pudru závěje
a parfém koupený
na rohu ulice
„Kuptééé, mladááá paní
skoro originál
jinde byste platila
možná desetkrát
více. Neprohloupíte.“
Je to kráva. Kdy já byla
naposled mladá?
Už jsem všechno zkusila
rodila děti, mávala z okna
vyráběla mávátka
milovala se ve vaně
sázela semínka
a tancovala
jak derviš
jak bláznivá
a pískala
v tom čase
na mladého dlaždiče.
Tak ještě posedím
než uschne má halena
než půjdu zase na rajz.
Ááách, život je krása.
Arzén - ten chvilku
počká.