Anděl

TAK, ležel vedle ní, zjevně s triumfálními pocity, zjevně v dobré náladě. Ta, o které jde řeč, ležela schoulená na jeho rameni a paradoxně spala, navzdory všem sexuologickým příručkám, podle kterých by měl spát on.

Nicméně neměl myšlenky na sexuology, ale spíš na anděly. Představil si totiž, že je bezpohlavní anděl, který stanul na rozžhavené lávě prýštící z nějakého stratovulkánu (Řekněme v třetihorách v kaldeře dnešních Doupovských hor). Ta představa byla silnější než on. Vyskočil na postel, přehodil přes sebe červenou károvanou deku a hodlal vybít hříšné pokolení lidí ostřím meče, který třímal v ruce. Plamenný meč byl sice jen pomyslný, ale za to velice nebezpečný.

Když zkušeným okem bojovníka přehlédl ten chaos, který vládl v pokoji, připadlo mu, že takhle rozkročen nad ní je Boží Duch, co se vznáší nad vodami, a je tedy na čase stvořit vesmír.

"Budiž stůl!",

"Budiž světlo!",

"Budiž k ničemu!" rezolutní výroky dávaly věcem povstat z ničeho. Týden je dlouhá doba na to, aby ho promarnil stvořením - zvládl to za 5 minut.

"Je na čase stvořit člověka." pomyslel si, když se podíval na tu, která vůbec neobdivovala jeho stvořitelskou aktivitu, a dál si odvíjela svá spánková vřetena.

"Učiňme to nyní opačně! Nejprve stvoříme ženu pak člověka." zamyslel se.

"Nebo napřed stvoříme Bohyni!" usoudil, když si prohlížel její tělo.

"Budiž Bohyně!" ukázal na ní plamenným mečem.

Nic.

"Hm, patrně potřebuje oživit. Jak se oživují Bohyně? Toť otázka pro Stvořitele. V Bibli Bůh oživuje Adama tím, že mu do nozder vdechuje život..."

To se mu nechtělo, jednak mu to připadalo málo důstojné a kromě toho musel by se ohybat.

"Potřebuje nakopnout! Jistě! Bohyně se obživují tím, že je kopneme do zadku!" - Spásná myšlenka. Už ji má, už ji zkouší.

"Žena je jako motorka, aby jela, musí se nakopnout."

Nic.

Bohyně na jeho resuscitační zákroky nereagovala. Asi to považovala za další z jeho ztřeštěných nápadů, nebo snad za nějakou erotickou praktiku nebo co?!

"Nevděčnice!"

Padlý anděl slezl z rozžhavené lávy, obul si papuče a šel se napít čaje.

V hlavě mu stále dál duněla stará námořnická píseň, kterou hřímali v pararelních kvintách opilí Archetypové. Už chápete? Přece právě oni jsou odpovědni za jeho nespavost a vysvětlují celý náš příběh!

Kick her and shake her and try to wake up,
Kick her and shake her and try to wake up,
Kick her and shake her and try to wake up,
Early in the morning.

PS. Vím, co asi chcete namítnout. Ale uvědomme si, že tu píseň jsem nezpíval ani já, ani on, nýbrž zmínění Archetypové. Z první sloky to poznat nejde a možná, že je tedy popletl refrén, který je právě v tom ženském rodě. Ale kdo ví?

Hurray and up she raises,
Hurray and up she raises,
Hurray and up she raises,
Early in the morning.