Všední den důchodce

Starý pán sedí ve svém oblíbeném praku, na své oblíbené lavičce a vzpomíná. Vzpomíná na své kamarády, na svoje lásky a na to, jaký to bylo, když byl ještě policista. Vzpomíná na vyřešené a také na nevyřešené případy s kterými se setkal. Vzpomíná na nejkrásnější a nejhorší chvíle svého dlouhého života. Při vzpomínce na případy, které vyšetřoval a řešil se pozastavil u jednoho, který mu utkvěl silně v paměti. Měli najít chlapce, který zmizel. Špatné na tom bylo to, že zanechal dopis na rozloučenou ve kterém stálo:

"Drazí rodičové a kamarádi. Chtěl bych se s vámi všemi naposledy rozloučit. Dělám to proto, že mě nikdo nevyslyšel, když jsem volal o pomoc. Nikdo mi nepodal záchranou ruku a nevyvedl mě ze sraček do kterých jsem spadnul. Sralo mě jak mě všichni přehlíželi, choval ise lhostejně a dělali, že tu nejsem. Teď už to dělat nemusej. když jsem se podíval zpátky a chtěl najít nejhezčí chvíle svého života, nenašel jsem je a věřím, že smrt bude tou nejkrásnější částí mého života. Brzy nashledanou."

Po urputném a vysilujícím hledání toho chlapce našli v jedné škarpě. Byl....

Probůh! Starý pán zemřel.

Hold smůla - špatnej den.