Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Byli jsme trochu beatničtí

01. 05. 2003

3181

Autor

Rowenna

Trochu beatničtí

jsme byli

když ještě voněla

šedesátá léta

kolem nás.

Ten kluk

který tak překrásně

recitoval

Blues pro bláznivou holku

dal jiné dívce růži

ona si ji nesla, ale to já

přece byla bláznivá.

A noci jinak voněly

tak často jsem plakala

tak často jsem se smála

a věděla jsem, věděla

že jsem živá. A světlům města

figurínám ve výkladech

neónům zářícím v loužích

jsem byla vydaná na pospas.

Okouzlená, ztracená.

A když jsi řekl

že jsem překrásná

proč nevěřit?

Vždyť pravda létala

všude kolem nás.

Natahovala jsem v dešti

své nahé paže k nebi

pleť hebká, napjatá

voňavá, vlhká

a vykřikovala:

Já jsem mladá.

Nešetřila jsem

slova, gesta.

Rozmařilá.

Mám jich na stovky let.

Uhelné doly nevyčerpané

jsem přece byla já.

Navěky jsem mohla

hořet a zahřívat.

A celý svět byl

bohémský Montmartre

a i ti, kterým už bylo

dávno šedesát

byli zamilovaní

a ve vaně si žíly řezali

pro tu lásku

když konečně přišla.

Láska, jóó, láska.

A někde v zároží

toho domu, kde kdosi

pro lásku umíral

jsi mě objímal

a pod oknem mi hrál

vášnivý jazz. Jak ta noc

lkala a vzlykala.

Prý na tom našem

sídlišti počestném

dvě hodiny v noci

nejsou vhodný čas.

Pro nic, natož pro lásku.

Pchááá.

Maminka, ta tenkrát

na mě hadím stylem

tiše syčela

„Co jsem to z tebe

vychovala?“, to aby sousedé

za japonskými paravány

neslyšeli lidský hlas.

Pravda, svět dospělých

byl tenkrát samá šifra

nepochopitelná, muří nohy

v písečných miskách.

Vždycky jsem byla

tak těžká, tak závažná

těžkooděnec

v plné výstroji

kůň se pod mou tíhou

prohýbal

a nechtěl létat

jen v obrazech

a hudbě

a básních

básních hlavně

jsem se vznášela.

Tenkrát

když všude kolem voněla

ta šedesátá léta.

marigold_ana

23. 06. 2006

Dát tip

6O. léta mam ráda a beatníky obzvlášť a tady v tom mi to chvílema přišlo jak, kdyby to psal Hrabě..:) skvělý dílko... tip

Toscana

17. 03. 2006

Dát tip

ježiš, to nemá chybu - tipec jako barák

Toscana

17. 03. 2006

Dát tip

ježiš, to nemá chybu - tipec jako barák

Mathew

08. 08. 2003

Dát tip

já nevím - do konce života mě bude smrtelně mrzet že jsem se prostě narodil v tak blbou dobu..báseň je prostě úžasná, přesně taková po kterých jdu :) a hrabě taky :)) * * * *

nin

20. 05. 2003

Dát tip

jednotlivý kousky jsou fantastický - třeba muří nohy v písečných miskách a dohromady to plyne, že ani nepoznáš, že je konec, jak už to tu někdo napsal *****

Sloku od sloky jsem byl nadšenější. Ještě pár jich a měl bych orgasmus:-))). Škoda, že to bylo tak krátký. Přál bych ti hodně květinových věnců. Škoda ale, že už je to jen krásná vzpomínka. Nebo ne? **

guy

05. 05. 2003

Dát tip

.... A noci jinak voněly ... a věděla jsem, věděla že jsem živá ... .... to ostatní jsou jen názvy, kategorie, šuplíky .... vůně to určovaly .... vůně táhnoucí se přes časová pásma .... od imitací pětky chanellu, přes kytky ze S.F., i přes ty hrůzné z napalmu a spálených těl z My-Lai, až k těm našim z nevysypaných popelníků a otřískaných kameninových tácků pobryndaných živým nepasterovaným pivem ze štyrkových hospod, kde každý, kdo nedal další rundu, byl poprávu vyobcován z normální společnosti .... kde se neptalo, čí je ta zahrada rajská, v které se probouzí a občas i usíná ...

Endif

03. 05. 2003

Dát tip

* Jo, tenkrát... to muselo bejt Ňeco! :)

katugiro

03. 05. 2003

Dát tip

to byly časy, co? Proč ale tenkrát člověk nevěděl, že je v těch voňavejch šedesátejch létech? ... :) *

Zly

03. 05. 2003

Dát tip

úžasné Rowi

rainman

03. 05. 2003

Dát tip

"muří nohy v písečných miskách" ...kam na to holka pořád chodíš ? :-)

zeleňáč

02. 05. 2003

Dát tip

hezké *

Sapho

02. 05. 2003

Dát tip

Četlo se to samo, plavně, rytmicky, jako krajina ubývá za okny autobusu, dalo by se číst téměř donekonečna o tom životě, co zůstává v nás a přitom už dávno zmizel, báseň je podivným způsobem aktuální, podobně jako je aktuální smrt, kterou nikdo nečeká a přece ji nese v sobě...Zvláštní je, že jsem ani nezaregistrovala konec, prostě ta báseň ve mně pokračuje dál, ne nadarmo je její viditelná část tak dlouhá, je to připomínka principu setrvačnosti, díky němuž i brzdná dráha má svůj čas...TIP.S.

Nanthei

01. 05. 2003

Dát tip

...jo.. a můj tatínek měl červený kalhoty se žlutejma ponožkama a byl na to strašně pyšnej....... muselo to bejt krásný....:o) *

Olina

01. 05. 2003

Dát tip

:) MOC krátký pro mě:) skvělý*******************

Josefk

29. 04. 2003

Dát tip

dík za připomnění dederonek, šusťáků a špičatejch bot, který dost často končily tam... :-) jú a pršelo nám za krky a čůrek na zádech nás pochlapoval, a na velikonoce jsme se koupávali v rybníku a poslouchali jsme rejdijou Laxmberk :-) a tančili jsme v záklonu, nosili havla a tmavý brýle, jojojoj kde sou ty časové :-)

Carrie

25. 04. 2003

Dát tip

hippie-parade :-))))

Swedish_Nigg

25. 04. 2003

Dát tip

myslíš , že 6 se otáčí i dnešní nule v? trochu

Rowenna

25. 04. 2003

Dát tip

SN: Jak mám pocit, že rozumím tvé poezii, povětšinou nerozumím tvým kritikám. Vůbec nevím, cos mi chtěl říct. Můžeš mi to říct jinak? :-)))

Swedish_Nigg

25. 04. 2003

Dát tip

jestli i teď by dalo se říct, že něco ještě nevyprchalo z těch let, a nebo že bude pršet (a já taky zažiju to, co ty?) ? a jestli i ty si to prožiješ?