Ach ta láska

Uháním takhle do práce, vlastně co to povídám. Přímo se vznáším. No jak by ne. Je léto, slunečno, teploučko, lidi mě dnes neštvou, ale hlavně jsem čerstvě zamilovaná. Do koho, není v tuhle chvíli podstatné, jen prozradím, že je to kluk jak malina. Nebo borůvka, nebo brusinka, jak kdo chce. Pro odpůrce ovoce by to mohl být ještě kluk jak cumel.

No a tak jsem se přivznášela až k obchodu, kde prodávám a vplula do společné šatny, s úsměvem zamilovaného idiota.

Nedostalo se mi zvědavých pohledů ani otázek. Není divu, kolegyně již znaly moje připitomělé výrazy signalizující novou známost. Nějak pořád hledám toho pravého, víte? A nedaří se mi a nedaří. Pokaždé jsem přesvědčena, že už je to on a pokaždé jsem přesvědčována mou kolegyní, že není. A hádejte, kdo měl zatím vždycky pravdu? Já tedy ne.

Moje kolegyně M, dáma středních let, notorická kuřačka a proslulá svými šťavnatými nadávkami a kletbami na adresu zákazníků , to se mnou vždycky myslela dobře. A já ji zase vždycky chlácholila, že tentokrát jsem si vybrala opravdu uvážlivě.

Já: Přikyvuji s neměnným výrazem v obličeji.

M: Co je to zač?

Já: Krčím rameny.

M: Jak se jmenuje?

Já: L

M: Okamžitě ho sem dotáhni, ať se na něj podívám, blbečku!

M: A je aspoň dobrej v posteli?

Můj připitomělý výraz se mění v zasněný. Komentáře netřeba.

Druhý den se dostavil můj krasavec v plné parádě. Postavil se k východu a zíral na mě. zíral vytrvale, fronta byla dlouhá, předlouhá a jeho trpělivost zřejmě nevyčerpatelná. Obdařila jsem ho stydlivým úsměvem a nenápadně se přesunula ke kolegyni M. Řádně jsem ji šťouchla loktem a nasměrovala její pohled správným směrem.

No a pak už jsem jen netrpělivě čekala na přestávku.

“Ty vole, kdes to zase sebrala,” ozvalo se z mlhy.

Já: Na diskotéce.

M: To je strašný.

M: Vypadá, jak Marťan. A vlasy má jak pochcanou slámu.

Toť se ví, že mě nic podobného ani nenapadlo Vždyť jsem byla zamilovaná a jen pouhopouhé pomyšlení na rozhod s mým cukrouškem mě přivádělo k srdečnímu kolapsu.

Venku pršelo, vůbec nebylo teplo a lidi byli obzvláště odporní.

“Tak co je zas?” přivítala mě M.

Nechtělo se mi vysvětlovat, že má velká láska přišla už po čtvrté na schůzku úplně namol, že jsem byla nucena tento vztah ukončit a že to bylo srdceryvné.

Ale nebylo to třeba.

Konec.