i skrze málo může člověk vyjádřit hodně.
zaujala mě.
*
hm. mě se líbil styl jakým je to napsaný, mám ráda tyhle krátký povídky... tip
Brrr,,,tak tohle mě hodně vzalo, dost silné kafe, ale bohužel ne natolik, aby s tím někdo něco dělal v reálu.Je to smutné...Rozhodně tip
Musím bohužel souhlasit s Rebbecou - napsané to je skoro až kýčovitě a problém je zde značně zjednodušen. Ne všichni otcové, zneužívající své dcery, jsou surovci a despoti.
oups!! vážné téma. vzalo mě to, snažila jsem se vcítit. trochu mě překvapuje, že něco takového dokáže napsat chlap, ukazuje to na tvoji citlivost a schopnost empatie. A víš co, už se mě jen tak nezbavíš, budu tě sledovat :)) a budu otravně rejpat, páč su detailistka :) například "dokulhám se" je blbina, buď "dokulhám", nebo "dobelhám se". a jelikož je na internetu spousta otravných rejpalů, měl by si každý autor dávat velký pozor na detaily jako mně/mě, čárky ve větách a tak, což říkám proto, že to s tebou myslím dobře :)
jo a můžu mít dotaz? kolik je tý holčině?
Neinspirovalo mne nic ze života ani vyprávění jiných osob. Prostě to ze mě vypadlo. V tuhle chvíli už nevím, proč jsem měl potřebu napsat něco podobného. Každopádně chápu, že podobný text vyvolává diskuze.
Promiň, ale zaujala mě inspirace k tomuto dílu. Co předcházelo?
Nejsem Freud, ale večerní četba "Zoloe" od Louis F. d´Sade či pořad v Tv? Či snad pohled z okna na rozpustilého zmetka káraného otcem či nepřímo kresba na chodníku? Je to profesionálně napsané, ale námět smrdí klišé. Příliš naděje na závěr. Co bylo podnětem pro holčičku, aby usoudila, že je "něco
špatně?" Dotaz, který jsme neslyšeli, resp. nečetli v úvodu či absurdní dotaz paní pedagožky? Já bych se bál něco takového napsat, neboť jako muž jsem obdobnou empirii neměl a homosexuální prožitek chybí nejen v mé fantazii, ale i praxi. Pocit zneužitého dítěte... neznám. Přesto- solidní forma. Salve, Alan
Taky jsem měla ze začátku pocit, že to znám, ale konec se mě rozhodně netýká. Je to dost drsný, ale dobrý. :o)
Drsný. ten typ věcí, o kterých je lepší psát než je prožívat.
t*
zpíví, nebo zívá? ačkoliv uznávám, že téma je silné(může být), tohle zpracování je až urážlivě laciné... opsáno z nějaké příručky? :-((
Nemám možnost hodnotit tyto pocity z vlastního hlediska (jednak kvůlo opačnému pohlaví, jednak, že se ke mě rodiče vždy dobře chovali). Díky za zhodnocení.
Já si myslím, že jsem zachytil pohled na tuto věc dobře. Snažil jsem se dát na jevo, jak je dívka samostatná, ale zároveň se trápí dětskými problémy. Jak jinak by mohla být její osobnost v morálním klidu, když se děje to, co je v textu. Medvídci mají vyjádřit hrůzný kontrast mezi dětskostí a krutou pravdou jejího života.
Uff. Docela jsem se i pobavil při čtení tvého textu. Ale chápu. Každý může vnímat jinak...
Trochu smutné, děje se to však běžně, takže proč na to neukázat. Solidně napsané, nedá se tomu nic vytknout.
Písmák