už asi půjde do školy, co :-))
Cekanko, zkus bazuku.
Hora - myšleno - k tvé připomínce, že je to celé o radosti; viz má poznámka výše: jednak pocit otce z narození jako bezmezná radost, štěstí, že se mi splnil sen a můžu být hrdý sám na sebe, ale zároveň i pocit z nezvládnutelné hory práce a zodpovědnosti a neznáma.
Tak to mě zaujalo. Ta hora. Nikdy jsem nepřemejšlela o tom, že mít dítě je nějaká hora starostí. Znám jednoho, je mu teď 38 cca a ten mi řikal, že by už děti nechtěl. Že to je spousta starostí. Že už je na to starej. Že by jim nerozuměl, až by vyrostly. Moje dvacetiletá švagrová řekla, že starý lidi by neměli mít děti, že by jim nestačili fyzicky. Já si myslim, že kde se najedí dva dospělí, nají se taky dítě. A proč kupuješ vlhčený ubrousky na miminčí prdelku a pak brečíš, co všecko stojí peněz, když nám prdelky utírali žínkou namočenou v heřmánku a vyrostli jsme s čistejma prdelkama. A proč kupovat Hami, jako od mámy, když ještě prodávaj struhátka a jablíčka? A mýmu tátovi bylo 23, když jsem se narodila a v životě jsem ho neviděla. Mýmu dědečkovi bylo 55 a naučil mě plavat, bruslit, volejbal, tenis a jezdit na kole a každej den to byl on, kterej se mnou lítal po parku, byť měl nemocný srdce. Mít dítě je zodpovědnost, veliká.Uvědomit si jí je fajn, ale proč se jí bát? Bojíte se milovat?
Xakru nebojim se milovat, jenže posunula, já jsem mluvil o PRVNÍM pocitu: nikdy jsem to nedělal, zvládnu to?!? A navíc jsem tam mluvil i o tom nadšení, čili tohle posunutí je unfér. O lásce nebyla řeč, musí tam být a zodpovědnost - cesta zpět není, ale ten POCIT: ZVLÁDNU TO?!!? tam prostě byl.
Luk: Dobře, tak se nerozčiluj, ono to bude možná tak, že ženská prostě instinktivnějc přijme skutečnost, tak nějak beze strachu, protože s tim prostě nic nenadělá. CHlap z toho má strach a cejtí zodpovědnost i za tu ženu. No, někdy to nezvládne a zdrhne :-)
Jo, to je taková, chvíle, kdy se to zlomí. Proč ji ale pojmenováváš divná, je to strašně širokej pojem. Já si vzpomínám na svůj pocit: nakopnutí jak po prvním šluku (silného tabáku, marijánky), nebo jako když ti někdo řekne: "Máš tu práci." Tys chtěl už pár let dělat PŘESNĚ TOHLE.
Na druhé straně však pocit Popelky: Přeber to. Práce, který je strašně moc, nevíš jak na to, nikdys to nedělal, asi omdlíš, protože ji asi nezvládneš nevíš jak.
V každý tvý myšlence gestu činu je směs pocitu lehce oscilující podél poměru 50 na 50.
Včera jsem byla na zahrádce u nás v hospodě s kamarádkou, původně s Leningradu. Objednala si dvacet deka bílýho a pokračovala v koncerzaci. Já vim, že to nesouvisí, ale nemám k tomu co říct, protože jsem to nikdy nezažila. A tak se do týhle vážný a slavnostní chvíle snažim vnýst trošku humoru.
... a doufám, že i nakrájet. ;-))
Jasně, nakrájet jo, ale balit prej ne, chtěla to pít hned :-)))
No jasně, když se ti na patro přilepí ten rozmočenej papír, je to hnus...:-))
to neznám, nejim víno z konzumu, já pívám jen božolé
Myslel jsem, kdyby ti dvcet deka toho Bodžolé zabalili do papíru, ten že by byl rozmočenej, ne že chlemtáš krabičáky.;-)
Ježiš, Božolé se nebalí do papíru, už jsi viděl, že by měli vážený božolé? To jedině v pistolích, ty trdlo!
Jasně, nevzdělanče. A to je všecko, co o chlastu vim :-))))) A co má bejt s Tleskačem?
Jo, dobře, tak já budu dělat, že to chápu a že znám Tleskače, anebo že jsem alespoň děsně vtipná :-)))))
Jooooooooooo, Tleskač!!!!! Tleskač se má fajn. Dobře se o něj staraj.....
Taky nic moc, co! :-)))
No, a je to tady. Kde se z té povídky v těchto řečech ztratila ta původní krásná radost?
Jaká radost? Tady psal někdo něco o radosti ?
:o))*
Ten začátek se mi moc líbí...
A neni to celý o radosti?
cekanko, dvacet deka Božoléé do pistole ani do revolveru nenacpeš
Radost a hora přes tebou o tom snad...
Luk: A do samopalu?
A jaká hora?
pěkný*
napadlo mě, že by tam mohlo ležet mražený kuře doopravdy. pak jsem o tom přemýšlel a přišel jsem na to, že ta žena by musela být slepice, museli by tam mít ledničku a hnedka to kuře zmrazit a ty bys byl kouhout a všechno, ale nakonec mi to přišlo debilní a tak, tak jsem o tom přestal přemýšlet, protože já zas nějak moc o věcech co sou debilní nepřemýšlím, myslím jako nějak zbytečně dlouho
jeste ze se nerodej jenom chlapi..ale i poeti...:-))))
Někdy přemýšlím o něčem, co mi přide normální. A po chvilce přemýšlení přijdu na to, že to je debilní. A někdy objevím, že to co vypadá debilně, vůbec debilní není. A někdy vymyslím něco úžasného, a když se to snažím někomu vysvětlit, zjistím, že je to vlastně debilní. To si pak připadám jako debil. Ale asi debil nejsem, protože debilové si o svých myšlenkách nemyslí, že jsou debilní. Naopak, myslí si, že jsou úžasné.
No není to úžasná myšlenka?
hrozně roztomilý... a připomíná mi to mí rodiče nade mnou(škaredá po tátoj sem doteď....:-)
indoran - chybí karegorie Jiná próza a Opravdu se stalo.
Další co si plete žanr.. Tohle neni povídka, spíše událost..
:)
Škaredej jako ty :)) to ještě jde,
moje žena mi volala: "Je strašně krásnej. Vypadá jako dědeček," z čehož jsem najisto usoudil, že se zbláznila.
wopi: :o)))))
jasan:pekny-neni to zbytecne zaplacany milionem slov. ***
Myslim, že geny se na poloviny nedělí a viděl ho přinejmenším porodník a nějaká ta sestra :-)))
Ad porodník - No,jo, no jo.
Ad geny - dělí se přesně na půlku, akorát se některý projevujou víc ,některý míň a některý jinak. A nejaderný geny se dědí všechny po matce, ale nemají moc velkej vliv. Díval jsem se na to do knížky.
Písmák