Vlčí město III

“Co má…”řval mezi jednotlivými nárazy, “….zase doprdele…znamenat tohle?”

Zadíval se do rozpadajícího se obličeje bez očí, s tmavými cáry masa , černými zuby rozšklebenými ve stálém pitoreskním úsměvu.

Mrtvola zachroptěla, zasípala, vyplivla hromádku svíjejících se červů a pomalu se sunula k němu.

“Ty zatracenej hnilobnej zmetku, ani se nehni, nebo přísámbůh, vyseru se na ty tři vopičáky venku a rozdupu tě na fašírku, i kdyby to mělo bejt to poslední co udělám!”

Mrtvola se přestala plazit, namáhavě se obrátila na záda a on mezitím přemýšlel jak moc pitomí jsou asi ti tři před domem a za jak dlouho je asi napadne zkusit jiné okno nebo popřípadě dveře.

“Jak dlouho…si…myslíš, že vydržíš?”promluvil pomalu mrtvý tichým bublajícím hlasem.

“No to je…moc dobrá otázka. Doufám, že dýl…než ty.” Měl pocit, že rány jsou menší. Asi tam zůstal jen jeden. Ostatní už jistě obíhají dům. Hledají škvíru. A nebo prostě třikrát máchnou tlapou a prkna se rozletí. Klidně taky mohli běžet pro posily.

“Měl bych…měl bych pro tebe obchod.”

“Nech mě hádat-věčný mládí, nevysychající sud piva nebo porád nadrženou štětku výměnou za mou hříšnou duši co? Jdi do hajzlu!”

“Nemám sice oči…ale mám pocit, že máš takový malý problém. Přesněji řečeno tři problémy.”

Trhnul sebou. Nebyl to zvuk lámaného dřeva? Nahoře?

“To ti teda gratuluju, máš smysl pro rychlý hodnocení situace. Možná bys měl dodat, že mi navíc ještě asi hrabe, protože tu teď mluvím s nějakým zkurveným chcíplým hokynářem, kerýho doposavád neopustil jeho obchodní duch co?”

“Litr a půl tvojí krve…a ten jeden venku a druzí dva, co jsou už skoro na půdě…tě už nemusí zajímat.Postarám se o ně”

“Jdi do hajzlu, pijavice!”

“Nemáš jinou možnost.”

“Eště ti můžu ukopnout palici!”

Váhal.

“Ti tři jsou hladoví, rozcupují tě ve vteřině. Slyšíš? Už přestali úplně. Máš půl minuty, víc ne…” Mrtvý se opět pomalinku, kousíček po kousku sunul blíž.

“Jak ti můžu věřit?”

“Nemůžeš.”

“Až sem vlítnou tak sežerou i tebe.”

“Tak to bude lepší, když to přežijeme my dva a oni ne.”

“Do hajzlu…kurva…zapíchnu je!”

“Nebuď směšný! Ta dýka není stříbrná, že ne?”

“Ne…Postaráš se jo?Říkals litr?”

“A půl. Jsou tři.”

“Seru na všechno! Ať mi políbí prdel všecky stvůry nadpozemský!”

Pomalu se sesunul na zem a s odporem přijal to mokvající páchnoucí objetí.

“Hej ty bestie pekelná….” řekl než omdlel, "…asi… nemáš…cigáro… co?”

(pokračování...)