Lehce morbidní

Šel jsem a zleva ze zezadu se blížily kroky. Byl to vysoký muž v černém. V pravé ruce držel zbraň a mířil na mě. Vystřelil a já, jako bych to tušil, uhnul pravým ramenem; druhá kulka mi prosvištěla kolem hlavy. Muž se zarazil, sklopil zbraň v zápěstí a řekl: ?Hm.? Pak znovu zamířil a vystřelil. Včas jsem zvednul pravou nohu a natočil se bokem, takže mě třetí kulka minula pod stehnem a čtvrtá kolem břicha. Zase sklopil zbraň a řekl: ?Ty jo, to je matrix, ne?? A znovu zvedal zbraň k výstřelu. Nenechal jsem ho to zkusit potřetí. Bleskově jsem mu hodil klíče, které jsem šikovně vytáhl z kapsy, do obličeje a momentu překvapení jsem využil k tomu, abych se dostal mezi něj a zbraň. Zkroutil jsem mu ruku tak, že si strčil hlaveň do pusy. Řekl jsem: ?Ne, tohle je život.? A vystřelil jsem mu mozek z hlavy.

*    *    *    *

?....slezte z toho lustru Donalde, vidím vás.? Jó, to byl dobrej, vtip. Vyhoupnul jsem se na koně a opustil stanový tábor. Ve městě bylo poměrně živo. V Saloonu jsem sednul na bar a objednal si čistou whisku. Taky jsem se dal do řeči se sousedem, který popíjel pivo. Řekl jsem mu vtip s Donaldem. Společně jsme se zasmáli. Ze shora, jak už to v Saloonech bývá, se ozval burácivý hlas, takže všichni náhle ztichli. ?Povidám! Čemu se tam vy dva řehníte?? Všichni zírali ke stropu, kde se na lustru houpal neholený kauboj přežvykující tabák. ?Neslyšíte, nebo co?!?, dodal hlasem, který byl jasnou zvěstí o zkáze Saloonu. Můj soused promluvil: ?Hele, Donalde, promiň mu to, on to tak nemyslel. Víš, ono to neni zase tak moc vtipný. Pochop, hodně jsme toho vypili.? Prásk. Můj soused se skácel ze stoličky. Na mé bílé košili za dvacet dolarů se rozstříkla sprška krve. ?Tak já že nejsem vtipnej,? Donald položil filozofickou otázku, máchaje při tom revolverem v povzbuzovacím gestu. Jeho úšklebek prozrazoval, že se mu dneska nikdo nezavděčí. Pomalu jsem vstal a změřil si celý Saloon zkušeným pohledem, současně se mnou vstalo pět dalších kaubojů, zřejmě Donaldových kamarádů. To je pět kulek, šestá pro Donalda, jednou minu, dvě padnou na neočekávané komplikace, zbudou tři. ?Donalde,? vzkřikl jsem a chystal se říct něco, co bude dostatečným impulsem ke střelbě, ?ta košile,? počkal jsem, aby i tomu poslednímu došlo, že až dořeknu větu, bude pozdě na náhlá rozhodnutí, ?mě stála dvacet dolarů.? Současně s prvními výstřely omdlelo několik žen, většina hostů padla k zemi a zalezla pod stoly. Mému střeleckému umění se nikdo nevyrovnal. Střílel jsem současně z obou koltů, přesně a ničivě jako blesk. Netrefila mě jediná kulka. Na lustru se houpal mrtvý Donald. Kdosi poznamenal: ?Slezte z toho lustru.?

*    *    *    *

?Kurva chlapi a to nevíte co se posledně stalo mě, když jsem tuhle vodvážel dvacet tun tý zkurvený hlušiny, ty tví kočky, nebo srnky, nebo co, to je všechno super, taky bych chtěl takovou potkat, jenže mě se ti do cesty postavila taková osmahlá kundička, kurva, nech toho, povidám, chlapi notak, toviženekecám, jak řikám, taková jakdyž střelí, akorát proutkem přes zadek, čuměla mi do světel jako nějaká můra nebo co, no já troubil, co si myslíš, že jsem padlej na hlavu, abych ani nezatroubil, jako slon jsem na ní troubil, ale vona nic, stála jako přikovaná, kurva, no a co jsem měl, nechte toho už, řikám že nekecám, taky při tý rychlosti, to není jako na kole, to chvíli trvá než se to hne, vždyť víte vo čem mluvim, no tak sem si řek stejně, hele, kdo to pozná, jo, jesli kočka nebo srna, pod dvaceti tunama taky, žejo, to vyjde nastejno, tak jsem přišlápnul, no a ani jsem si nevšim, že by se něco stalo, znáte to, jak řikám, dvacet tun hlušiny proti takový vižli, no poser se ne, tak to jenom tak luplo, jako když ti praskne za krkem, pod kolama to nebylo ani znát, no taky dvacet tun, žejo, tam se nějaký to kilo úplně ztratí, no přece se neposeru.?

Epilog:

Možná to z toho není tolik zřejmé, ale chtěl jsem říci toto: Lidé. Tvůrci. Písmáci. Nezbavujte se svých postav tak snadno a zbaběle. Nechte je opustit rámec vašeho díla elegantně a se vztyčenou hlavou. Jsou to přece také lidé.