Oslizloň a jeho mník zkoumají příšeří ve společných prostorách domu

Tak pravil mník:

Přinesl jsem si z cest svých sou

Ach, kdeže loňské sněhy jsou!

Nosíval jsem ji blíž těla

tehdy se ještě blyštěla...

Stín na mou oblýskanou sou sedá

já viděl tou tmou souseda

jak na dvorku šoustal.

Kdo by o tu show stál?

Na to já:

Jsi tuze zvědav, milý mníče

buď rád, že od sklepení nemáš klíče!

Já ondynoj chtěl přinésti z něj uhl

při vstupu však mi úsměv na rtech ztuhl!

Stařenka vetchá, sehnutá až k zemi

na kupě uhlí dováděla s mládežníky třemi

řek´ jsem si: Tak na tebe mám něco přece

až budeš příště pištět, že společné WC

jen velmi letmo pošolíchám hadrem.

Doteď je vidím hrát si s jejím seschlým ňadrem.

Mník potom zas:

Neříkej, že se to týká

i našeho domovníka!