Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřiznání
Autor
Pennyroyal_tea
Jasně, že si na to místo vzpomínám
- nejsem úplně studená.
Poslouchej, zlato, je mi s tebou fakticky dobře, jenom...
nezdá se ti, že se tak trochu míjíme?
Třeba včera jsem chtěla být divoká, jenže jsem měla pocit,
že každou chvíli řekneš NEBLBNI...
A před chvílí jsi byl tak SHINY HAPPY, ale já si teď z nevinnosti
chci smutnit a bejt melancholická...to se stává...
Někdy je to stereotyp - a to toho zatím spolu máme
tak mizerně málo...
A přitom se CÍTÍME tolik, že jsem stokrát umřela
z jednoho tvýho pohledu.
Pak trošku změníš styl - a hned jsi cizí...
Teda, chci jenom říct - LÁSKO, neber si ze mě příklad a taky
vůbec to neber osobně , když jsem odtažitá
(jo, a možná prostě i trochu protivná...)
- jenom jsem málo spala.
A vůbec - v poslední době spím jedině ve snu
- myslela jsem, že NEMŮŽU SPÁT, NEMŮŽU JÍST,
jenom ten očistnej kouř mi furt chutná
(a i když bych měla míň, tak chci víc a víc...)
Tak někdy (často) večer myslím na to,
co se to ve mně děje - už ne jako dřív - najednou hrozná změna...
Dalo by se říct, že je to tebou - jen půlka pravdy (KDE JE PRAVDA?)
ta druhá je nějak složitější, takže když už se jí fakt dobírám,
napadne mě STOJÍ TI TO VŮBEC ZA TO? a na to hned
JASNĚ, ŽE JO... ale...
A pak na to myslím (PODVĚDOMĚ) dál a dál a padám hlouběji
a hlouběji...
nic na efekt, jen to, co DOOPRAVDICKY CÍTÍM, CHCI A POTŘEBUJU.
Teď přijde pointa (jako vždycky na konci - teda cože,
tohle je podle všeho teprve svůj vlastní začátek) :
JSI MOC CITLIVÁ (15x denně od každýho, kdo mě aspoň lehce zná).
A CO TY? mimochodem, už si tykáme?