to ne, do devíti, tak tady tak dlouho nechumelilo :-) zato dneska jsem ji nezaspala :-)
No vidíš, já dneska pěkně zaspal, ale naštěstí jsem všechno stihnul a prošel se v chumelenici:)))
áááááách jo, jela bych na hory :-)
Jááá taky:))) A pojedu, dám si v lednu voraz od zkoušek a pojedu si zahorovat:)))
Tóóóó jéééééé škóóóóódááááá:)))
Teda, to je ale příšerná pohádka, je to plytký, nemá to kloudnej děj a není to reálný......
Tak, dostál jsem svému slovu a teď vážně - tohle je jedna z těch nejlepších, taková hezká proměna:))) Tímhle ses mi opět velmi zavděčila a já ti za to dám tip a ty za to budeš dělat, žes tohle malý nečetla a budeš spokojená, ju;)?***
Tak to se s tebou asi musim hádat, protože tohle mám náhodou ráda a přijde mi, že to je hluboký!!!!!
Jé, dem se hádat:)))
Je to mělký a strašně:))))) A stejně se mi to moc líbí:)))))
to jsem si teda o tobě nemyslela, že se ti líbí mělký věci :-)))))
Jasně:) Třeba na takový dětský brouzdaliště já nedám dopustit:)))
Kdepááák, tohle není mělký, já jen myslel, že se chceš hádat, tak jsem si zaodporoval:)
já se nechci hádat, já chci, abys byl upřimnej, víš :-)
Tak proč chceš, abych tě kritizoval?:)))
Upřímně se mi tohle dílko zalíbilo téměř skoro nejvíc:))) Upřímně jsem zatím nikdy nebyl tvým dílem zklamaný (nebo aspoň ne nějak moc)....
dobře, dobře.....když tomu se dá těžko věřit, fakt :-)))
Mně nedělá potíže tomu věřit, si od tebe něco přečtu a hned vim na čem jsem:))) Jsou to skvělý věci, jedna jako druhá....:)
btw: To tady v Praze nikdy nevydrží sníh dýl jak pár hodin? Dnešní chumelenice mne velmi potěšila a teď jsem jel nakupovat a kde nic tu nic:(((
Jak kde, u nás je sníh a klouže to :-)
Tady to taky klouže (sem málem běžel za nákupem až na Palmovku - proč jsem kupoval všecko kulatý???:)..ale sníh je pryč, jsou tu jen takový zbytečky....:((( To u nás to bejvalo jiný...miluju když vyrazím ráno ven a čekají mne jiskřivě bílé závěje:)))
TADY U NÁS JE BÍÍÍÍÍÍLO!!!!!!!!!!!!!!!!!
Záááááááávidííííííííííím:))) Tak to já až vstanu, tak zavřu oči, dojedu k vám a až tam se rozhlídnu a budu vzdychat nad tou nádherou:))) Ale nejlepší byla stejně ta chumelenice....;)
chumelenici jsem zaspala :-)
Téda, ty jsi spala do dvou:))) Páč ve dvě na tróji ještě solidně chumelilo:)))
Oči jsem opravila, pohádka to není a já neumim čekat, to máš pravdu. A nač bych měla?
čekanko nedočkavá, je to taková pohádka... nalinkuješ si schéma a jedeš, dokud to jde... už jsem to psal před chvílí - nic Ti neuteče, když počkáš dva dny s tím, co Tě napadne, dva dny s tím, co si zapíšeš, dva dny s tím, co napíšeš, pak co opravíš, přepíšeš... budeš z toho mít sama lepší pocit :)
no a oči koukaly, neviděly!
No, když já nejsem na ten folk...moc :-)
čekanka: no, jestli nejlepší, o tom by se dalo polemizovat :o) některý rýmy taky nejsou až tak super... co třeba takovej Pavel Dobeš? tomu já říkám supr texty...
čekanka: jo, ty argumenty jsou vážně důrazný :o) zrovna ho mám taky ve věži, docela povedenej kousek :o)
Aki: žejo, Landa je nejlepší českej textař, absofuckinglutly! :-)))
čekanka: ne víly jsou fajn, třaba Landa o nich zpívá hezkou písničku... sice o vílách chcíplých, ale hezkou... :o))
Aki: No, Chcíplý víly byla moje nej od Landy až do devíti milimetrů :-)
píšeš skvěle, čekanko :o)*
Aki: Ty seš pusík :-) Tohle se mi náhodou povedlo a je to taková moje chudinka nedoceněná!!!!! :-))))) Že ti nevadí víla??? :-)))))
No, tak pro zábavu to bejt nemělo :-)))
schématismus a černobílost tady fakt vede. kam se poděla realita? začátek se mi líbil a těšil jsem se co s tím provedeš, ale pak ti to uteklo někam do klišákova :/ napsané dobře to zas jo, ale třeba slova jako srdíčko mě u tebe vyloženě překvapily (nemile). míváš lepší...
Kandelábr: No jo, když někdy i já to potřebuju říct :-)))))
však já tě za to nebiju :) jenom mi to tam nesedělo. vlastně mi to nesedlo celkově :)
Mně jo. Mám ráda kontrasty. :-)
Mně prostě přijde, že patnáctiletí kluci jsou malý děti, který věřej na pohádky a jsou zmítaný emocema a tak mi to nepřijde nereálný. I starej, protřelej chlap začne slintat nad vílou, když se zamiluje :-)
No budiž, zmítání emocema beru, jsem ochoten přistoupit i na takovou míru, kterou popisuješ, ale rozhodně nepřistoupím na tu jednotnost - co je to za zmítání, když buď nenávidí všechno a všechny nebo naopak všechno a všechny miluje? Bych ho chtěl vidět, jak když včera všechny nenáviděl, najednou se usmívá na tu babku, co do něj jakože náhodou píchne holí, aby ji pustil sednout... To, co popisuješ, není zmítání, ale docela silně vytrénovaná vůle schopna soustředit se na jediný záměr s přizpůsobením okolního tomuto... A tomu prostě nevěřim.
No to teda zrovna neni pravda, tohle já prožívám pořád, mám blbou náladu a depku a všichni mi lezou na nervy a nejradši bych je zkopala dokulata. A když se stane něco hezkýho a je mi dobře, tak ty lidi miluju a z toho autobusu bych je vynášela. A to absolutně paušálně. Jsem velmi emotivní.
A přijdeš si jako patnáctiletý kluk? :))) Takys opomněla komentovat moji narážku na příliš vyspělá pozorování, prostě problém je podle mě v tom, že je v tom příliš Tebe a Ty holt nejsi mladík začínající objevovat život :)...
Myslíš ty pupky? Ale o tom se přece vyprávěj i vtipy!
Hmmm, tak to já mam před ním šest let náskok a žádnej neznam a pořád to neni úplně přesvěfčivej argument, mi přijde, že vtipy se dělaj na něco, co se Tě nějak týká, neřek bych, že tohle je sorta vtipů, kterýma se bavěj časní náctiletí... A co ty zmalovaný báby koketující s vojáčkama? Nebo obrana proti stojícím dělat že spíš nebo se dívat z okýnka - tohle (podle mě) vychází z toho, že má člověk tak nějak vštípeno, že by měl starší pouštět a když je vidí, tak s tím bojuje, když je nevidí, není co řešit, prostě pštrosí strategie... Ten týpek, co tak všecny nenávidí, by se spíš těm kolem vysmíval, ve své nenávisti a sebejistotě by neměl důvod se schovávat...
Jenže on neni zlej ve svý podstatě! Což, koneckonců, zjistíš, když se zamiluje. Lidi nejsou černý, nebo bílý, jsou barevný a nikdo se nerodí zlej a nikdo neni zkaženej v patnácti jen tak, že se mu to líbí. Ale nemám sílu to zase vysvětlovat, promiň
Však netvrdim, že je zlej jen tak, jen si myslím, že v patnácti neodhadne míru, no dobře, tak možná uhýbá pohledem babičkám, které tak nenávidí, sice mi to nesedí, ale budiž, nicméně to stále neřeší všechny moje námitky :)... A nic mi vysvětlovat nemusíš, tak se neomlouvej :)...
Ale to právě neni pravda, že by je tak nenáviděl! To je jeho obrana ta nenávist, to ty nikdy nepochopíš, nic takovýho v tobě neni
A důchodce, co mě nutili v autobuse stoupnout jsem taky nenáviděl.
Říká se, že sedačka v autobuse první půlku cesty vysává vaši životní sílu, a druhou polovinu vám jí zase vrací. A některý důchodci toho využívaj a přinutí vás v polovině stoupnout, a sednou si na ní sami. Jsou pak věčně živí.
Fakt????? No tohle! To jsem nevěděla :-))) Tak já si budu taky sedat jen na druhou půlku. Taky už jsem skoro stará :-)))
JASAN: Jejda, to je docela námět na důchodovou reformu, pouštět důchodce na první půlku cesty a pak je vyšoupnout... A lidi v produktivním věku by byli o to silnější a víc toho udělali, no to je geniální, komu to jen říct, aby se s tím něco dělalo?
cekanka: Obrana? Před čím?
Jiřík: Obrana před zlým světem. Když miluješ a nikdo ti ten cit neopětuje, tak se zhroutíš do sebe a napovrchu začneš ukazovat toho člověka, kterej žádnou lásku nepotřebuje, toho, kterej je tvrdej a zlej, toho, kterej se ubrání. To nevíš? Nebrečíš potom nikdy nahlas, nevoláš o pomoc, protože tě nikdy nikdo neposlouchal, když sis mohl plíce vyřvat. Neotupíš, brečíš jenom uvnitř a venku jsi buďto přehnaně milej na všecky okolo, aby tě měli rádi, protože ty si musíš lásku zasloužit a tak uděláš všecko, co kdo chce, ať se to tobě hodí, nebo nehodí a rozdáváš plnejma hrstma, nebo se naopak zatvrdíš a nedáš nikomu nic, když tě nemaj rádi, tak ať tě nemaj rádi, nestojíš přece o to, ty nejakou pitomou lásku nepotřebuješ!
Ale když se potom objeví někdo, kdo ti ukáže vlídnou tvář, tak se ten nahromaděnej cit najednou proklube a ty celej okřeješ a .......tak. Víš...
Tak to mi dost připomíná moji pohádku, ten dlouhý odstavec sis mohla odpustit, ale je fakt, že jsem si o něj řek... Víš, ale přijde mi, že to dílko jde dál, ten krunýř, to je jakási pasivní obrana, ale to, co popisuješ... Přijde mi, že v tom je víc, ten nevraživý pohled, o kterém píšeš, něco takového vyžaduje zášť, která je živena, nejen osamělost, chce to, aby si ztotožnil vše kolem s předmětem svého problému, pokud tomu tak u toho týpka je, tak je to určitě případ pro psychiatra...
No, třeba je, určitě je, každý dítě, který nemá, co potřebuje je, nebo bude případ pro psychiatra! A teď musim jít, muj manžel mě vyhazuje :-) papa
By mě docela zajímalo, kolik dětí dnes má to, co potřebuje... A jak se tito šťastní jedinci po opuštění hnízda smiřují s realitou...
Je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem, něco jiného je relativně lehce (ač tuším, že v této oblasti moc nakloněná škálování nebudeš) pošramocený citový vývoj a něco jiného je to, co popisuješ...
Občas přemýšlím úplně stejně, jako tvůj hrdina, jen bez té princezny:-) Líbí
Já ti nevím čekanko. Stejně jako tvoje předchozí povídka. Je to zase perfektně napsaný, čtivý a vtipný. A je to zase takový nějaký černobílý a schématický.
Možná je to úmysl, to nevím, ale mně osobně příběh šíleného puberťáka, kterého osvítí a napraví láska a rozchod ho pak přiměje k tomu, aby začal krást a vykašlal se na školu připadá jak z americkýho seriálu ... ale sakra, já ti toho TIPa i tak dám, protože tohle za čtení stejně stojí :-))))
Úžasný. Čekanko, ty se vždycky dotkneš něčeho, čeho si člověk v životě nevšimne. Všichni jezdíme autobusem a vidíme ty klacky a máme na ně vztek, ale nikoho nás nenapadne je spíš politovat. *
Tak to mě těší, že teď už tě to napadne :-)))
Tady mi trošku vadí taková slova, jako víla, srdíčka a podobně. začátek, o té nevraživosti, dobrý, pak to zase zklouzne jakoby k výchově, když se zamilujeme, jsme hodní. Kdyby tam možná nebyl ten závěr, že ho víla opustila, a z něho se stal zase zmetek... nevím.
No jo, když tak to někdy bejvá :-) hajzl pookřeje a vidí vílu :-)
Teda tomu začátku nevěřim, kdyby to bylo celý v tomhe duchu, možná by se o tom ještě dalo uvažovat jinak, ale stejně bych nevěřil... To, že dědci zatahujou pupky, když jde kolem něco, na co se dá koukat, to není postřeh patnáctiletého kluka, kterej nenávidí celej svět, kdyby ho tak nenáviděl, určitě by ho nevnímal tak detailně, jak se z postřehů zdá...
Nevěřim ani tý změně, dobře, nenávist může pramenit z osamělosti, ale v patnácti? Nevěřim tomu, že kvůli víle se nenávist k celému světu změní v lásku k celému světu...
A závěr? Věřil bych tomu, že by pustil sednout babičku a šloh jí peněženku, ovšem nesmělo by tam být to pohádkové intermezzo, ten kluk příliš ztotožňuje vílu s celkovým vnímáním světa a tomu prostě nevěřim..
Shrnutí: Kdybych měl najít něco kladného, pak je to styl, kterým píšeš, protože prostě umíš, ale téma a věrohodnost... ne, fakt ne...
Tak dneska jsem první - není za to nějaká prémie?
Tak - nikdo mě nepředběhl, teď se můžu v klidu vyjádřit a sdělit ti, že se to čte příjemně a nás dospělé to na chvíli přinutí k zamyšlení, kam si dáváme peněženky, když jedeme ve špičce MHD.
Prémie by byla, kdybys to správně pochopil
A jak to víš, že jsem to správně nepochopil?
Neni to přece vůbec o tom, že si máme držet peněženky
A abych dal vědět, co jsem pochopil, to nesmím psát o tom, že se zamyslím, kam bych si měl dávat peněženku?
když se zamyslíš i nad tim jiným, tak si tu peněženku klidně hlídej :-)
Čeky, ty asi zase dneska nejseš naladěná na ironii ... tak promiň
No, asi nejsem, ty promiň, ale kdybys tam dal aspoň smajlíka, jak pak mám vědět, že to je ironie? Já vim, měla bych ti věřit.....
aaach jo. Píšeš tak krásně a smutně.ů to zas musim dát tip.*
Ty seš doma??? Já nakonec taky a nasraná, jak brigadýr!
zaujalo v kazdem pripade, ...takze t*
Já raději peněženku vůbec nenosim.
Nevim nevim, nic proti tomu nemám, ale nepřijde mi to ničím výjimečný.
Po té první části jsem myslela, že se do Tebe pustím :-) Pak se to začalo stáčet jinam a mě to začalo bavit číst, čekat, co bude dál. No, i tohle se stává. Ale nemyslím si, že to není konečná etapa mladíka s peněženkou baby.*
Pěkně jsem v tom zmotala význam...ha, dělám tu ze sebe jen debila..samozřejmě, že tam má být je (žádné není, to bych donekonečna negovala a stejně z toho prd vyšlo) :-))
jo a tohle mě dostalo :-)..."když ji doprovodil domu, přitiskla se k němu tím, co jednou budou prsa... "
Písmák