Rozmařilost

Jsem trapně přízemní. Žádná

zjevná úchylka. Většinou

pozitivně laděná. Taková

pentaklová královna, které

u nohou sedí kočka, na rameni

sova, vypadám podivně, ale

za zády, copak to nevidíte?

mám zasetý lán obilí, a pod sukní

tam schovávám soudek s vínem

a slivovicí ze švestek

z naší zahrady. Hlínu mám

za nehty. Možná, že tušíte

měsíc ve vlasech, volavčí křídla

no a co, takové laciné šunty.

Nebudeme si jich všímat, raději,

vždyť ve čtyři ráno budu dojit

krávy strakaté. Dávají vydatně

mléka. Jsou jako já.

Kdybych neumřela jako žena,

mám pět dětí. Ještě teď bych

kojila. Taková sprostá

bukolská rozmařilost ženská.

Co dělám tady, mezi básníky?