Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKvapka za kvapkou
29. 06. 2003
25
0
4191
Autor
KayTee
Kvapka za kvapkou,
vkráda sa do ľudských duší,
kvapka za kvapkou,
hladká krivky mladých tiel...
Kvapka za kvapkou,
odhaľuje to, čo iba tuší,
kvapku za kvapkou,
nebo strieľa zo svojich diel...
Hrmí vášeň a blíska sa neha,
potok sĺz sa strieda
s riekou úsmevov...
Utekať a skryť sa nedá
pred dažďom lásky,
pred kvapkou s nádejou...
denorimamo
23. 04. 2004
"Utekať a skryť sa nedá
pred dažďom lásky"
rad by som zmokol v takomto dazdi, krasne.
t !
V Lučenci, to je blízko Banský Bystrice.
Já jsem se narodila v ČR, ale táta je ze Slovenska a tady byl na vojně...no a pak se chtěl vrátit na Slovensko. Jinak mamka je češka a táta s bráchou slováci ;o))
Jo to znám...ale řeknu Ti, někdy jsem z toho docela zmatená...už jsem začala i myslet česky a někdy mi dělá problém mluvit najednou slovensky... Český pravopis jsem se nikdy neučila, ze slovenského mám maturitu a přesto se někdy přistihnu, že začínám do slovenštiny strkat české pravidla o y,i ;o)))
tak s tím prozvoněním a přezvoněním to se stalo už i mě...nebo taky někdy spletu prožití a přežití ;o)))
Já i když mluvím česky, tak mám hroznej slovenskej přízvuk..takovej měkkej, tak to někdy lidem přijde, že mluvím slovensky...i když vlasně mluvím česky, jen mám takovej slovenský hlas...to se nedá vysvětlit...čeština má totiž jen dva tóny a slovenština tři... a je těžké se jeden tón odnaučit...
Miroslawku, všechno, co říkáš, je samozřejmě usouvztažitelné především na literaturu. Ale, jak už jsem psala, kolik písmáků skutečně tvoří literaturu? (A většinou si toho, že to nedělají, jsou dobře vědomi. Mimochodem, asi nebylo možné vymyslet lepší název serveru, který přesně tohle vystihuje.) A tady je právě ten problém - opravdu trváš na tom, že je třeba bez výjimky používat literárněkritické nástroje? Vždyť pro většinu těch, kteří se na Písmáku potkávají, je nejdůležitější právě ten akt tvorby - a pak taky setkávání s těmi, kteří jsou postiženi podobně. Aneb nikdo nepopírá, že naprostá většina věcí je tady spíš amatérská než umění.
Píšeš, o podstatě tvorby - to je zase pohled z hlediska umění. Můžeš se na to podívat i tak, že vlastně každá věta je tvorba, že tvorba je každé vyjádření svých pocitů - když malé dítě nakreslí mamince srdíčko - i to je tvorba, i když to není umělecké dílo. A mělo by to dítě za to být zavrženo? Za to, že vyjádří svůj pohled na svět? Vždyť tady jde o uspokojení základních (a zásadních) psychických potřeb. Nemyslíš, že je lepší, že je tvořena spousta kolovrátkových krátkodechých říkanek, které jsou míněny upřímně, než kdyby tady bylo o to víc zapšklých jedinců? Aneb když mi někdo napíše básničku z lásky, nebudu ho tepat za myšlenkovou a básnickou strukturu. Aneb každý nemůže být umělcem. Ale proto by měl rezignovat?
Taky bych mohla psát o interpretačním poli, světu autora a světu čtenáře atd. atd., ale dělat to nebudu.
Nebo o tom, že sice souhlasím s tím Šaldovým výrokem, ale že ani otec české kritiky Šalda se vždycky tak úplně netrefil. Z těch nejkřiklavějších případů stačí zmínit Čapka...
Ale co chci všemi těmihle sáhodlouhými pasážemi říct? Že každý soud by měl být uvážený, aby zbytečně neškodil tam, kde by mohl pomoci, že by člověk neměl šmahem zatracovat něco, co jiný může vidět (a víc než často vidí) úplně jinak, že se sice můžu pousmát, ale neměl bych zatracovat (ani se cítit nadřazeně - nejsme na olympiádě). Jeden můj kamarád říká, že nemůže nikoho zavrhnout, protože už to, že někdo vezme štětec/tužku/hudební nástroj... si zaslouží úctu...
A ještě droboučkou poznámku. Skácel svůj jazyk má...a jaký - už od začátku - o tom bych si nikdy nedovolila zapochybovat. Za Seiferta bych už tak ruku do ohně nedávala (přesto/protože ho mám taky ráda) - co třeba to jeho první - proletářské - období?
Miroslawek: To jistě, ale... Kdo rozhodne, jestli je v tom kterém případě aktualizováno? To by si měl asi čtenář rozhodnout sám, ne?
Psal o hledání vlastního jazyka. Každý nemůže/nechce/neumí být Holanem. A na druhé straně takový Seifert – člověk by si řekl, že všechna ta láska, růže, jaro... jsou rekvizity pěkně vyčpělé, ale jaký to byl básník.
Uznávám, že spojení "potoky slz" je prakticky lexikalizované – ale má to znamenat, že je nikdo nesmí nikdy použít?
Miroslawek
25. 03. 2004
Déšť prohřátý sluníčkem, jemně stékající po kůži a hladící...*
A k Miroslawkovi: "skutečný umělec se snaží mluvit vlastním jazykem" - není to trošku klišé? Jak? Mandarinsky? Pořád je to čeština/slovenčina - systém jazyka, ze kterého si vybíráš... Každý má svůj vlastní jazyk a jazyk všech příslušníků jednoho jazyka je stejný.
A umělec...neznám Kay, takže za ni nemůžu mluvit, ale z mého pohledu je jen málo těch, kteří aspirují a chtějí aspirovat na "umělce", "uměleckost". Není to spíše o radosti z hledání, z vyslovení? Právě tyhle pokusy o "vysoké umění" (a často i tím "vlastním jazykem") mi často zavánějí křečovitostí a vyumělkovaností...
Sonet...není fakt, že sonet jako prakticky jediná veršová forma přečkal všechna ta staletí a pořád žije, způsoben tím, že není pojímán religiózně? Vem si sonety psané volným veršem, nečleněné do stop, s různým veršovým schématem...
Skipe, myslíš, že poezie by měla být o počítání slabik, o přesném a závažném počtu stop? Vždyť i poetika rozlišuje rymus a metrum...
Miroslawek
24. 03. 2004
Moc pěkný ... slovenčina hĺadhá ...je to pro mne Tip (jsaný i když ze "zataženého nebe :c))) )
No, jasně...Noe má vodu rád...dokonce i po tý velký vodě ;o)))
Děkuji ;o)))
"Hrmí vášeň a blíska sa neha,
potok sĺz sa strieda
s riekou úsmevov...
Utekať a skryť sa nedá
pred dažďom lásky,
pred kvapkou s nádejou..."
Tahle část JE NÁDHERNÁ!
Krásně to kvapká - něco mi to připomíná - déšť lásky - něco hodně vzdáleného - bylo to vůbec? Hezké připomenutí. Díky.
navzdory_čtenářům
02. 09. 2003Luk_Malér_8
28. 07. 2003Luk_Malér_8
28. 07. 2003Miroslawek
25. 07. 2003
Děkuji za kritiku. Jen chci říct, že já jsem to nepsala jako sonet. Tak to pojmul jenom Naso. Mně to ani nenapadlo.
Miluji lyrické básně. A tahle je opravdu nádherná. Navíc slovenština je pro slova lásky tak nějak stvořena. Připadá mi něžnější. Tvá báseň mi pohladila duši.
Díky a tip
Je to moc hezké, ale sonet to není. Vypadá tak sice, ale spočítejte si slabiky. Ono se vůbec často zapomíná na slabiky. Většina z nás tady (včetně mne) se spokojí s tím, že verše se rýmují. Opravdové umění je ale dodržet i počet slabik ve verších, které se mají rýmovat. Toto umění mi bylo jaksi odepřeno:-( A o stopách už ani nemluvě - to jde zcela mimo mne, nedokázal jsem je pochopit ani teoreticky, natož je použít v praxi.
tip