Dopis

Je zvláštní psát ti tyto řádky,

netuším, jak tě oslovit,

nemohu tam a ani zpátky,

jsi ten, kdo vzal mé duši klid.

Vím, že se nikdy nesetkáme,

osud - tak neúprosný jest,

nevíme o sobě, přesto se známe,

jak dlouho dá se tohle snést?

Dokud přetrvá naše víra!

A i když marné se vše zdá,

naděje nikdy neumírá,

boj, předem prohraný, nevzdávám.

Snad jedenkrát, až svět se zhroutí

a konec nastane životní pouti,

na cestě do nebe se střetnou naše oči,

na chvíli kratičkou a potom všechno skončí.

Netrap se pro to, co jest dáno,

i přes nepřízeň našich světů,

i když tak sám se cítíš ráno,

má láska k tobě stále je tu.

Navždy si pamatuj tahle slova,

až zoufalství tě pohltí,

připomínej si zas a znova,

jsem u tebe - až do smrti.

I mně tvá přítomnost sílu dává

a odhodlání přetrvává,

dokud tvé srdce slyším bít,

přešťastná budu snít i bdít,

nic mě nesrazí na kolena.

Buď sbohem,

Tvoje Bezejmenná