Křída

Křída

   V prázdné školní třídě si po tabuli psala bílá křída. Sama sebe zkoušela z vyjmenovaných slov. Ne že by je neuměla: stokrát je předepisovala s paní učitelkou. Opakovala si je z pilnosti: byla to velmi svědomitá křída.

  Celou svou bílou duší netoužila po ničem jiném, než aby zadané úkoly plnila přesně podle norem a Pravidel. Proto milovala paní učitelku, ale v dětských rukou trpěla. Těch pravopisných chyb a hrubek, co byla nucena proti svému přesvědčení napsat!

  Když si ověřila, že vyjmenovaná slova ovládá jako když bičem mrská, seskočila na zem a jako vrabčák poskakovala po třídě.

   Pod třetí lavicí u okna objevila pohozený papírek.

  Zvědavě si psaníčko přeslabikovala: MYLUJU TĚ, četla s údivem. Slovo MYLOVAT ještě nikdy neslyšela. Neřekla by, že patří mezi vyjmenovaná, ale dost možná se změnila Pravidla pravopisu. A taky bylo možné, že paní učitelka prostě MYLOVAT zapomněla děti naučit.

  Křída si nové slovo zkusmo napsala vedle na podlahu. Zadařilo se! Měla takovou radost! Roztančila se po linu a psala: MYLUJU TĚ, MYLUJU TĚ, MYLUJU TĚ…tak dlouho, dokud nebyla popsaná nejen celá podlaha, ale i tabule a lavice. Pak vysílením usnula.

   Když ráno přišly děti do školy, s úžasem koukaly na učebnu, popsanou slovem, které neznaly. Dosud ho neučily. A paní učitelka se moc zlobila. Jé, ta se zlobila! Hřímala:

-         Měkké I! MILOVAT je měkké I! Co znamená, se zeptejte doma, já vám ho vysvětlovat nebudu. TAKOVÉ SLOVO do školy NEPATŘÍ!!!

   Chudák křída! Tolik se styděla, až se schovala za hadr na tabuli. Tolik hrubek napsala sama od sebe  – a ještě k tomu v nějakém neslušném slově /protože to musí být neslušné slovo, když do školy nepatří/!

   Tak se styděla, že jí i bílá duše zčervenala. A červenou křídou už zůstala.

    Paní učitelka byla za červenou křídu ráda: konečně měla  na tabuli čím opravovat hrubky a špatně vypočítané příklady.  Křídě se konečně splnil její sen –  chovala se pouze podle norem a Pravidel.

   Ale čím víc vykřičníků a zákazů psala, tím víc chřadla a ubývala.

Od doby, co poznala slovo MILOVAT, jí chyběla nejen bílá barva, ale i radostná bílá duše.

/27*7*2003 ráno, Dobříš, Pavlu Švarcovi/