Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKDYŽ SE RÁNO SPĚCHÁ.
Autor
fungus2
.
Drnčení budíku se postaralo o konec snu. Karel se nacvičeným pohybem pravé ruky rozmáchl po budíku, ale tentokráte jeho dlaň zasáhla horní část stojící lampičky. Ta se převrátila a dopadla mu na hlavu.
„Do prd..!“ procedil rozespale mezi zuby a posadil se. Mžoural rozespalýma očima na stále zvonící budík a dlaní jej znechuceně zamáčkl. Chvíli se strnule díval před sebe, Pak pohlédl na nástěnné hodiny. Čas, který ukazovaly, ho vyděsil a katapultoval se z postele.
„Zatracenej budík! Zase se zpozdil!“ vykřikl a vrhl se ke skříni, kde měl obleky. Přitom šlápl kočce na ocas a ta za táhlého zamňoukání vyskočila kolmo do výše. Vzápětí dopadla přímo na poličku, ze které hned popadaly všechny věci.
„Krucipísek. Až to uvidí Ivana, tak vyletí z kůže!“ pomyslel si a představil si svou ženu i přesně to, co řekne.
O chvíli později odhodil pyžamo co nejdále od sebe a za okamžik se v běhu pokoušel navléci si kalhoty. Přitom levou nohou klopýtl o práh a jak byl rozeběhnutý, tak narazil do stojícího rozkládacího sušáků plného prádla. Ten se ocitl na zemi a Karel na něm.
„Sakra! Proč ho musí dávat vždycky sem!“ zahřímal na adresu své ženy v sedě, přičemž se držel za konec levého chodidla. Pak se postavil a zkoušel sušák znovu postavit. Povšiml si, že dvě tyče podezřele trčí do stran. Prádlo se válelo všude kolem a jakýkoliv pokus ho postavit byl marný, až to nakonec vzdal. Nechal vše tak, jak je a předsíní proběhl do koupelny. Nad vanou otočil kohoutkem. Ve vteřině prudce vystříkla voda ze sprchy, což ani v nejmenším nečekal a pak se ozvala celá škála nadávek. Za okamžik vyběhl celý mokrý zpět do pokoje. Sundal rychle kalhoty a zahodil je. Pohled na hodiny ho ještě více rozčílil.
Rána a řinkot střepů, který se zanedlouho ozval v kuchyni, dával tušit další ranní karambol. Opět byl doprovázen nadáváním. Na zlomek vteřiny zkoprněl při pohledu na polité kalhoty a pak ho horkost čaje přinutila k výkřiku. Snad ještě nikdy si tak rychle nesundával kalhoty, které opět letěly co nejdále. Bytem se neslo tolik šťavnatých slov, která dokazovala, jak je český jazyk na tyhle výrazy bohatý.
Když si na sebe navlékl už třetí kalhoty, náhle zjistil, že v tašce nemá ty písemnosti, které nutně potřebuje na přednášku do práce. Další pronikavé vyjeknutí kočky znamenalo šlápnutí na její ocas. Následně se ozval praskot, jak dopadla na vzrostlou kytku v květináči. Vůbec si toho nevšímal a vrhal se na obsah jednoho šuplíku za druhým. Všude byly rozházené papíry. Poslední šuplík nešel otevřít a to ho přivedlo k naprosté zuřivosti. Za okamžik se vrhl na jeho páčení. Po velkém praskotu se dostal k obsahu šuplíku a v něm našel to, co potřeboval. Jako blesk proběhl celým bytem ke dveřím na chodbu. Rychle seběhl dvě patra na ulici a na poslední chvíli doběhl autobus, ve kterém zjistil, že má nazuté bačkory. Zjistil, že to vzbudilo pozornost i u cestujících.
Někdy po obědě mu zazvonil mobilní telefon a na jeho displeji se objevilo jméno jeho ženy. Když stiskl tlačítko, hned uslyšel její vyděšený hlas.
„Ahoj miláčku. Ty jsi se vrátila tak brzo..“ stačil jí jen říct a pak strnul.
„Někdo nám vykradl byt! Je tady boží dopuštění. Micka je v šoku. Už jsem volala policii. Koukej sem taky přijet!“
„Ty jsi volala policii? Co blázníš!! To jsem udělal já. Já jsem hledal…“
„Ty blbče pitomej..!!“ rozkřikla se, až se zakuckal. A vzápětí si vyslechl toho tolik, že nikdy předtím nic podobného neslyšel.