"Proč má Bára 7 podprsenek"?

Bára je tmavovlasá, tmavooká, krásná holčička a je jí 12, Neznám ji odjakživa, když jsem ji uviděla poprvé, bylo jí asi  7 a říkalo se jí Behrija, tehdy jsem ji vzala poprvé pevně do náruče..

     Bára je moc šikovná a přičinlivá, denně je schopna „našetřit“ zhruba tolik peněz, kolik mají u sebe lidé, kteří kolem ní projdou. Ve stejném dni je pak schopna tyhle prostředky „investovat“ a přebytek vyhodit.  I přesto, že se i Vy započítáváte mezi osoby, které kolem ní ten den prošly, večer spočtnete ztráty a pak ji pevně obejmete, většinou jednou rukou, v druhé držíte telefon do kterého Vám učitelka, ředitel školy, maminky spolužáků, vedoucí z přilehlé večerky a vedoucí z odlehlé večerky, diktují své požadavky na náhradu škody. A tak ať se snažíte jakkoli, jak plynou dny, týdny, měsíce a roky,  ta objetí jsou tak nějak den ze dne míň a míň vřelá.

     Nějak nevím, ale pořád mám celkově takový pocit, že ta objímací metoda asi nefunguje na všechny stejně. Některé lidi se pokoušíte obejmout, ovšem dostane se Vám vysvětlení, že to vlastně děláte blbě „ oni přece  chtěli, abyste je objímali z lásky k nim, o v š e m  Vy, to děláte jen z lásky k sobě!!!“ a můžete být vlastně šťastni, že Vám to včas vysvětlili, že to pojmenovali.   Někteří za Vámi přicházejí, aby Vám donekonečna, nejlépe 24 hodin denně sdělovali „ že JE nemá kdo obejmout, nikdo JIM nerozumí, nikdo JE nechápe“ , aby pak, když se rozhodete je obejmout VY,  „ před Vámi zdrhli na pustý ostrov“, protože přece  se  JIM nemůže stát nic horšího, než být chápáni.

     Tak někdy koncem června koukám na to dítě a říkám si, že by už asi potřebovala koupit podprsenku, no a tak, když se vrátila z tábora, šly jsme na to. Koupily jsme hned 3, docela drahá záležitost, člověk by za ty peníze pořídil i plno jiných potřebností, a co,  měly jsme radost, myslela sem si.  Tedy až do včerejška jsem si to myslela, to jsem šla do skříně hledat náhradní ponožky. Pořád ne a ne žádné najít, tak jsem zašátrala do hloubky a našla, 4 další podprsenky,  a já nějak neměla sílu ji obejmout.

     Nevím kdo, ale asi nás tak někdo rozdělil do těch dvou skupin, ta jedna objímá a ta druhá se nechává objímat. Tu jednu tvoří ti silní, kteří vydrží a snesou všechno, tu druhou ti slabí, citově deprivovaní, kteří dokonce rozhodují i o tom, kdy „mají otevřeno“ a jsou ochotni přijímat.

     Rozhodně požádám  o „přestup“, nevíte , kde se to dělá?