Černý motýl

Znenadání se odkudsi vynořil motýl smrti,

Svými křídly mávl a vše najednou bylo pryč.

Lehounce dotkl se, však jakoby škrtil,

Zbývá ti jen útěk, uprchni, křič!

Nad hlavy naše neslyšně se vznesl,

V touze přemoci jej jsme nešli spát.

Po té pomalu k zemi tiše klesl,

Jak svíčky života našeho přestaly plát.

Na křídlech jeho teď můžeme se vznášet,

Však dlouho nám to jistě nedovolí.

Smete nás dolů mezi mrtvou lidskou havěť,

Jíž byli jsme nedávno a to ne s nevolí.

Báli jsme se jej, měli z něj strach,

Ale teď na jeho křídlech se to mění.

Na černé barvě nejde rozpoznat prach

A člověk smí pozorovat veškeré dění.

Jen nevýhodou byl jeho náhlý přílet,

Nikdo nic netušil a najednou tu byl.

Rozloučit jsme se nestihli – ani náš svět,