Pájkou vy l o u č e n o

*)***

možná spíš dvě básničky v jedné (Někdy a magnet) - obě dávají v podstatě stejný smysl a mě se líbí obě stejně je ale pravda, že takhle za sebou, no nevím?

t!

jo (líbí) T

První čtyři verše jsou skvělé, husté, syté. Ale zbytek je vlastně už jenom jedna příliš napuchlá metafora. Proč vlastně pointa básně začíná už uprostřed básně? Proč je tam tolik čistě formálních slov (např. spojek)? Jaký smysl má nepřirozené umístění slovesa "pohřbil"? Ta báseň mi připadá v závěru pokažená. Ale ne neopravitelně.

******************

*

skvělý!!! * myslím, že přesný.. avi

***

je to tam :o))))

******

*

****** Cihly mého domu jsou vypálené ozvěnami Někdy mříž v okně deštěm zhoustne tehdy je mi jako by ve mně kdosi magnet pohřbil a ten mazal záznam pomaleji šmarja, jak vznikající asociace přichází na svět:-)

myšleno-název básně :)

jakpak se kdopak se utírá šátkem když se loučí? ;-)) ***x 66

:-)))

*!

*