Démoni a andělé

          Marie chtěla být s Petrem sama. Petr nechtěl, aby je někdo viděl, jak jsou spolu, a tak vybral malou sluji. Myslel si, že je to tak pro ně dva a trochu vzduchu. Skočili dovnitř, levitovali a vleže se objímali. Jenže všude kolem nich byla samá těla. Propadli se do nich jako do peřin, naráželi na jejich údy a nebyli schopni rozeznat, jestli jsou to údy toho druhého nebo cizí. Vystřelili ze slujky, jako když je někdo píchl do zadku špendlíkem. Jeden za druhým začali ze sluje vyletovat démoni. Vypadali úplně jako andělé s křídly, jen měli všechno černé. Byli jich stovky. „Musíme z nich ze všech udělat anděly,“ řekla Marie a lítala za každým zvlášť a přebarvovala je na bílo.

         Když všem posloužila, bylo jasný, že musí jinam. Nemohli se rozhodnout. Marie nakonec vzala Petra na Capri. Proletěli podmořskou jeskyní a ocitli se na místě, kde byla malá pláž ukrytá uvnitř jeskyně s propadlým stropem. Petr se kolem sebe nedůvěřivě rozhlížel, jestli tam doopravdy nikdo není. Chuť na sex se někam vytratila. „Netušil jsem, že je v tom 4D tak husto,“ řekl Marii. „Kde jsou ty časy, kdy jsme si mysleli, že jsme tu jen sami dva.“

         Na Capri bylo krásně, svítilo sluníčko, po modré obloze pluly bílé mráčky, místo to bylo opravdu kouzelné. Pomalinku se uklidnili a rozehřáli a opatrně se začali líbat. Když bylo po všem, Petr si pomyslel, že to vlastně není žádné 4D kde jsou, ale hyperprostor. "Ona tomu ta Marie tam moc nerozumí," usmál se sám pro sebe Petr, ale nahlas neřekl nic.