prostý příběh

Co s ní sakra je? Pomyslel si David,když z gauče sledoval jak Alena nepřítomně sedí nad otevřenou knihou.Poslední dobou si vůbec nerozumněli.V duchu se ptal,kam se podely ty okamžiky,kdy jim spolu bylo tak nádherně,kdy se nemohli jeden druhého nabažit a kdy si slíbili,že spolu stráví zbytek života.Tehdy by si nedokázal připustit,že by to mohlo takhle dopadnout. Dříve si spolu večer před usnutím dlouho povídali a dnes,jakoby uléhal vedle osoby,kterou vůbec nezná a snad ji ani nemá co říct.

  Bylo devět hodin večer a Zorro,černý chlupatý kříženec s bílými fleky okolo očí,se na davidovi dožadoval obvyklé procházky svým pronikavým štěkáním.Bývali doby kdy se s Alenou vodili za ruce a on kolem nich radostně pobíhal.Dnes se Davidjen automaticky zvedl a raději už Alenu ani neoslovil.Nestálo mu to za vyprovokování další hádky.Věděl,že může dělat cokoli a vždycky to bude špatně.Nejhorší na tom bylo,že ji měl pořád stejně rád.

  Ponořen do myšlenek kráčel tmavým městským parkem.Světlo ze stříbného měsíce a modrých hvězdiček bylo přehlušováno vyjímečně fungujícím pouličním osvětlením.Zorro běhal od patníku k patníku,co chvíli zvedl nožičku,aby si označkoval svoje území,a očichával zemi jestli nenalezne nějákou novou zprávu.David mu trochu jeho bezstarostný život záviděl.Často měl chuť si to s ním vyměnit.Obzvlášť za poslední měsíc,kdy se mu nedařilo už ani v práci kam dosud utíkal od starostí.

  Už se pomalu vraceli domů,jestli tomu tak mohl ještě říkat.Před jednou z tmavých uliček pes zpozorněl,přikrčil se a vycenil své jasně bílé tesáky. Něco takového u něj David ještě nevidělSnažil se zaostřit na co by v té tmě mohl takhle reagovat.Muselse hodně snažit,aby rozpoznal dvě siluety jež se k nim blížily.Raději se schoval za roh.Nejspíš to byl pud sebezáchovy,neboinstinkt,který mu napovídal,co má dělat.Ozval se výstřel.David se na Zorra podíval a téměř současně se rozběhli tryskem pryč.David už  tolikrát popisoval podobné scény ve svých knihách,ani ve snu by ho ale nenapadlo,že by se v podobné situaci mohl octnout sám.Tentokrát to byl opravdu běh o život.Pomalu se blížili k první odbočce a naděje,že uniknou nebo se alespoň stratí šílenci se zbraní v ruce se zvětšovala.Najednou do ticha třeskl výstřel.Kulka prosvištěla vzduchem.Jako žíznivá čára se metr po metru přibližovala k živému terči.Ve chvíli kdy střela našla svůj cíl,se David svalil k zemi.Dlažba pod jeho ramenem se okamžitě zalila krví.Střelec se k jeho štěstí neobtěžoval zkontrolovat nakolik byla jeho střela úspěšná a raději se hleděl co nejrychleji klidit z místa činu.

  Zorroseděl u svého pána a smutně mu olizoval obličej.Tiše kňučela Davidovi se jeho psí hlas zdál stále vzdálenější.Zavíral oči a ruka,která se křečovitě držela černého psího kožíšku,najednou klesla k zemi.Zorro se snažil probudit ho k životu,přimět ho aby se pohnul a dal tak najevo že hodlá se svým osudem bojovat.Marně.Z bezvládného těla ležícího  v odlehlé uličce pomalu unikal život.Ještě jednou mu čtyřnohý přítel olízl obličej a pak se rozběhl směrem domů.