Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Zelený stegosaurus
Autor
Gora
„… Tak neklopýtáme o skály, ale o nejprostší, hladký a sám o sobě zvětralý kamínek.“ (Michajlovskij)
MIMO SOUTĚŽ
Michal nesnáší fronty. Stejně jí nezbylo nic jiného než vzít syna s sebou na nákup. Kromě Oliny, trafikantky a kamarádky v jedné osobě totiž neměl kdo chlapce občas pohlídat. Právě však seděla ve své budce a prodávala ranní noviny.
Ještě že je skoro v každém nákupáku oddělení s motouzy, barvičkami, notesy, razítky, modelínou, skicáky, omalovánkami, papírovými modely předpotopních příšer, protože Michal si rád doma vyrábí.
„Mami, zelený stekosaurus,“ ukázal na model ze silného papíru a hned jej vyndal z regálu.
„Stegosaurus, Míšo, g jako gauč,“ opravila ho. Nakrabatěl nevolí nos, že ho máma opravuje, ale se stegosaurem v ruce pak obešli celkem v klidu celý obchod.
Koupili mimo jiné těstoviny zelené barvy, několik krabiček špenátu, zelený čaj. Pak zjistila, že funguje jediná pokladna ze čtyř. Bylo teprve dopoledne a Zdena se cítila vyčerpaná jako kdysi po noční ve špitále. Od synova narození se kloudně nevyspala.
Atmosféra v obchodě zhoustla. Michal si stegosaura, který vypadal jako vyrobený z mechu tiskl k hrudníku a nechtěl ho dát prodavačce k odbavení kódu. A pak to přišlo. Odstrčila vozík za sebe a přiklekla k synkovi na podlahu. Zasáhl Zdenku botkou do břicha, nebylo snadné zmítající se postavičku rychle zvládnout. Prodavačka účastně přihlížela. Chlapcův křik ochromil obchoďák. Sílil a nebral konce.
„Bože, jen se na něj, lidi, podívejte, jak vyvádí. Strašné!“ zahalekal po pár minutách někdo z davu za nimi.
„Ále, jen fixluje jako primadona na hřišti, já to znám! Asi mu nekoupila, co chtěl. To jsou dnes dětičko, jo jo.“
„Kdepak kluk, ten za nic nemůže, ale výchova stojí za houby. Vždyť ona ho ani neokřikne, vidíte? Tak ho nemá brát do obchodu!“
Okřikování nic nespraví. Je třeba Michala znehybnět a ukonejšit, pomyslela si vysílená Zdena, ale komu co vysvětlovat?
Prodavačka, žena s dlouhými vlasy obešla pokladnu. Nebojácně uchopila ruku, napřaženou k úderu, a společnými silami se ženám povedlo chlapce postavit. Jen aby ji nepopadl za ty vlasy, napadlo s hrůzou Zdenku, ale chytil se naštěstí nohy své mámy. Křečovitě svíral nohavice mámy a konečně pustil stegosaura. Zdena Míšu pevně objala a vztek přecházel v pláč.
„Přejděte si prosím vás k vedlejší pokladně, budete obslouženi tam. Omlouváme se všem zákazníkům za nepříjemnost,“ řekla prodavačka hlasitě do roztrpčeného davu. Přivolala kolegyni. Za nespokojeného reptání se lidé přesouvali k nejbližšímu pásu.
Odpípla stegosaura. Pak podala chlapci sáček zelených bonpari. Michal po nich chňapl a to bylo dobré znamení.
„Mám doma podobnou sestru, tak jsem si všimla té barvy,“ usmála se prodavačka na Zdenu, když celá rozklepaná děkovala. Chtěla bonbóny doplatit, ale mávla rukou.
„A kdykoli přijďte zas! Měj se hezky, chlapečku.“
Zdena s Michalem vyjeli s vozíkem před obchod a Zdena přendala nákup do dvou tašek. Mají čas. Autobus byl beztak pryč. Sedli si na lavičku a Míša ze všech stran prohlížel model stegosaura.
Vzduch byl svěží. Opřela záda a zvedla hlavu. Ve vymezeném prostoru mezi zámkovou dlažbou právě rozkvétala sakura.
51 názorů
Jirko, děkuji, hned jsem poopravila podle tvých postřehů. Jen kvetoucí sakuru jsem ponechala, je to skutečnost/maličkost, které bych se nerada vzdala už pro naději, kterou i mně tehdy přinesla.
Velký dík, žes četl. Nebýt TD, nevznikl by jako řada mých jiných prozaických dílek, k nimž mne "nutí" termín.
Takový, řekněme tuctoý příběh, ale když se dobře podá, a to se povedlo, zaujme a navíc ve všednosti spočívají i naše kotvy a kotvičky. Text je dobře členěný, přímá řeč je přirozená a bez nadbytečných doplňků, typu ...řekla žena.... , a má věrohodnou atmosféru, to znamená, že popis nadbytečně neartikuluje. Určitě milá povídečka, která snadno zakotví v mysli čtenáře.
A nyní drobné připomínky. Možná bych vypustil celou poslední vět. Už předchozí končí hapiendem ...prohlížení hračky... a poslední věta, zejména zmínka o sakuře je zbyte (nadsázka).čně zkrášlující přirozenost celého textu. Zřejmě jde o překlep ...Máme doma podobnou sestru... Mělo by být ...Mám... Proč? Mám je daleko vztahově přesnější, jde-li o kohokoliv blízkého, protože dávám najevo sepětí, my dvě, já a ty. Napíšu-li ...máme sestru..., tak to by se dalo přijat, jestliže dvě sestry vypráví o další, ale takto to působí trochu odtažitě v kontextu, jako něco ve smyslu ...my všichni ostatní máme jednu černou ovci... (nadsázka). V textu se nikde nepíše, že si chlapec sedl nebo lehl, píše se až o tom, že ho bylo třeba postavit na nohy. Známý projev trucovitosti, kdy si dítě lehne nebo sedne, je typický. A pak ještě jedna věc ...držel se látky... asi nohy, nebo mělo být napsáno držel ji za nohavici, kabát, sukni, apod. Tak tolik pár drobných zmínek. Rozhodně Tip.
Jo a taky si to napsala hodně výstižně a pravdivě autista nemají rádi změnu
kadeřavá, díky za čtení a tip, ale komentář se mi zde neukázal... asi úřaduje nějaký šotek.
Dost hrozná scéna - proto jsem si přála radši dcero - a povedlo se! :-)))
děti autisti, to je náročné. pro lidi kolem. ale když se chce, všechno jde.
jsem zažil v obchodě zas paní, co měla alzheimera. a byla tam sama, někde se ztratil její syn. pokladní byla pološílená za těch deset minut asi, co ta paní tam stála tak nějak marně. a platila klíčema od auta a tak. trochu jiný level....
takový moment, co stojí za to zapsat. podobné zápisky mám rád. žádné sci-fi, ale realita.
Moc hezky popsaná scéna v obchodě, když se dítě nechce vzdát hračky pa
Jinys: díky.
Ano, věřím, pojem autismus byl v minulém režimu u nás prakticky neznámý a jistě se pod něj dalo schovat ledaco.
Pěkné!
O autismu něco vím. Uspěšně jsem se s ním vyhnul armádě.
Tedy té špatné, socialistické... :-)
gemini, není to snadné, ale každý obohatí svým způsobem ostatní, svoji rodinu. Pro mě bylo působení v ÚSP velkou školou - jak jsem zmínila Radovanovi, v Sestře Eustelle jsem i o tom medávno něco napsala... a autismu se věnuju celkově v mnoha příbězích, co jsem na Písmáku.
Goro, vím. Strašná doba. Nebyly na očích společnosti. Moje babička byla zubní sestra a děti z ústavu k ní jezdily, takže mi hodně vyprávěla. A pak náhle můj syn. Autismus, hned věděla oč jde. Ale kupodivu starší generace se mi vždy snažila pomoc, než dnešní "mládež". Syn je už klidnější a můžu mu stegosaura v klidu koupit.
gemini, děkuju.
Takhle to chodilo dřív, postižení žili buď doma anebo v ústavech a lidé se s nimi moc nesetkávali... a někdy to přetrvává i do dnešní doby.
Jamardi, já tohle zažívala pár let se svým synem. Okolí je prostě negativní. Po vysvětlení mi jeden řekl, že ho mám mít doma a má reakce: v kleci, že? Ale pak se přidávali lidí s pochopením. Andělé v dnešní negativní době.
Tohle znám. A chápe to jen ten, který tohle dítě doma má. Lidé nechápou, ale soudí a pak se objeví anděl na pokladně. Tip.
Radovane, děkuju, a říkám si, že by se ti mohlo líbit i mé poslední dílko: https://www.pismak.cz/dilo/541953
jak tu delší útvary, prozaické nečtu, tady nelituju času
Vesuvanka: ono se musí víckrát zmáčknout POD DÍLEM NA HVĚZDIČKU/TIP/. Ne vedle komentářů, ale to je teď jedno, stejně jsem byla mimo soutěž. Hlavně že se ti povídka zamlouvala, to potěší. Děkuji.
Irenko, bohužel jsem nepochopila, kde mám odkliknout Tip. Vpravo to nejde, ale ani kliknutím na hvězdičku nahoře pod názvem díla se Tip neobjeví (nepřibude). Ještě jsem zkusila hvězdičku u svého komentáře, ale asi jsem dala Tip sobě, ale nic se nezobrazilo. Jinde jsem možnost kliknutí na Tip nenašla.
Irenko, krásně a poutavě jsi popsala příhodu, kterou jsem si živě představila. Líbilo se mně, jak situaci vyřešila prodavačka a závěrem mě potěšila kvetoucí sakura :-))), Tip
A dovedla jsem si to živě představit – dokonce mi doteď ještě běhá mráz po zádech a vlastně nevím proč. Asi jsem se do toho příliš vžila.... Dobře zachycený kousek života...
Teprv si tu na to zvykám, takže nevím jestli to správně dojde:
Je to přesvědčivé, hlavně druhá půle, fakt dobře vyjádřené. Prodavačka na svém místě. Nestratila hlavu a soudnost. Naštěstí měla zkušenost. T.
Květoň Zahájský
24. 04. 2023To je vážně velice trefně zpracované. Máme autistu v rodině a vím, že neznalému může připadat jako rozmazlený fracek, ale on se jenom snaží držet své jistoty všemi prostředky, někdy i řevem a násilím. Všechno mimo jeho komfortní zónu jej děsí.
Kočkodan: Luboši, děkuju, žes nedostal záchvat a naopak mi napsal hezký komentář.
dievča z lesa
23. 04. 2023nie vždy sa dá konkrétne pomôcť ... trpezlivosť a tolerancia uľahčia v napätí***
Irčo, já si tvoje dílko četl v mnohem klidnějším stavu mysli. A opravdový záchvat jsem z tebe neměl vlastně ještě nikdy. (Snad mi pokus o humor odpustíš...)
Moc dobré čtivo a k zamyšlení. Jasně, došlo mi, že chlapec má nějakou nemoc, ale hlavně mi to zase připomnělo, že je třeba nedělat rychlé soudy a dokázat se k lidem, kteří nám třeba zrovna připadají otravní, "sehnout a přiblížit"...
Přesné...postoj nezúčastněných, kteří nemaj ani páru......povedlo se ti vykreslit atmosféru
Ne vždy se musí jednat o rozmazlené dítě a s autistickými děti není jednoduchý život. Moc hezky jsi to vylíčila.
Na přesné diagnoze tak nezáleží, spíš na postoji nezúčastněných k "problémovému člověku"... děkuju, Jarmilo.
Děkuju za přiblížení tohoto problému. Těžko si představit, kdo to nezažil. Jen teď jsem něco viděla v seriálu Kukačky. Doufám teda, že se jedná o autistu, nejsem odborník. Moc pěkně jsi to napsala.