Neloučitel
Uteklo pár slz po mokré kůžiprokouzaly mezi zmoklými chloupkya nechaly nás čekat pár letmožná příště. příště až bude zas pršet možná pak zase přijdem zpět a něco v životě se změní. Ze dne na den jak zazvonění jak z minuty na minutu na chvíly docela malou tak nikdy sbohemvždycky jen nashledanou
Lehkost v surealismu
Lehkost v surealismu
Houpavou chůzí zlehka našlapuje
baletka mezi mrakodrapy
kráčí po blonďaté niti
žízeň a kytka
Žíznivá květina
vyrostlá na poušti
snící o střípkách ledu
každičký paprsek slunci odpouští
Epifuck
Epifuck
Poslední dech vyplivni, poslechni
zvrať to co sživotem tě pojí
vzdychni, zhebni pod obojí
Náhlá událost
Náhlá událost
Tím drobným chvěním tetelil se vzduch rozletělo se zabrnění jak po strunách a hle tu tichý zvuk.
Rozběhl se mráz po zádechnicotná vteřina se stala změnoua nový rytmus chytil tep výdech nádech, dechvypitý na zapomněnou.
Zachvěly se listy na stromech opadaly jak v podzimumořská vlna proběhla po lánechna tu melodii často vzpomenu
Unáhlený konec žití
Unáhlený konec žití
Ležela a poslouchala
svoje kapající slzy
Co jí vlastně chybělo.
Podzim v duchu
Podzim v duchu
Plavu si v bublinách plavu si v říční pěně Jsem nesen klidem Plavu si v příčinách
Sedím si v koberciChtěl bych pít tu mléčnou mlhuKoráby lístků jež padaj ze stromůA v řece se mísí všechny chutě čajů Je kořeněná barvami podzimu
Je to tak krásné v ní splývata uši mít skoro plné táhlé a snivé melancholie
Černý závoj
Černý závoj spadl slečně zúčesu
já škrtl další den ve svém notesu
a čekal na východ měsíce
vzhůru knebi pohled upřený
Trpasličí megaloman
Trpasličí megaloman
Žiješ vjedné maléklíčové dírce
A jsi velký jak malá tečka
a když odemykám svoje srdce
O koncích lásky
Konec jedné lásky
Je tak vesmírně vzdálená
houpající se na olejnaté hledině
ztracená, a bez posádky
Těžkost v surrealistickém naturalismu
Tak těžké jako rtuť dneska je nebe
těžké jak černá duše, jež kdesi vnitru zebe
tím mrazem spaluje do chladné věčnosti
ta tíž trčící nade mnou dělá mi starosti.
Vzdech ROMANTISMU
Omamná noc dnes těžce dýše
chřípí zvedající se vzasnění
však čísi ruka tu dnes cosi píše
její líné tahy črtají rychlá znamení
Tvůj dech je cítit hnojem
Tvůj dech je cítit hnojem.
Jsem spanilá a křehká, říkáš.
Já však pravím: Tvůj dech je cítit hnojem
a křivky tvé jsou pokřivené.
Natural born love
Natural born love
Pichlaví pohled
zapích se do mne
tak na mě nehleď
Zvlněný svět
Zvlněný svět
Skrze modravou hladinu hledí na svět
zvlněné jsou bílé mraky
zvlněný je ptáků let