Divnej podzim
V září už chodívám na houby
Když nejsou tyhle parna
Leč letos zřím písek a velbloudy
Veškerá snaha marná
pracovní verze
Výčitky, vztek a pýcha
se jí z úst
valí jako řeka.
Šťavnatě třísní
Song deprimované galeristky
Pláču mezi obrázky.
Proč je tolik nelásky.
Krás si nikdo necení.
Hynu mezi uměním.
Poetické abstrakce
Výstava s názvem POETICKÉ ABSTRAKCE autorů Pavla Grégra a Pavla Krále se koná v Galerii Kredo od 29. 4. do 30. 5.
Lehce S/Myslná
Bilancí hříchů
zkoušíš mou pýchu.
Cosi tě nutí
s velikou chutí
Barvičky
Modrá - ti kosti láme
Žlutá - pitvoří známé
Zelená - jejich děcko
lepkavě zhuluje všecko.
Slaná vyhlídka
Pláču pláču sůl
Snad - že mě je půl
Jenže býti celá
Dost mi potíž dělá
Rubín v pátek v dubnu
Seděla tiše u vedlejšího stolu
V mým zorným úhlu přesně z profilu
Byla mladá, tak dvacet, dlouhý černý vlasy
Bez kámošky, co právě čůrat šla,
loven lovec
že lovec jsem
kol kolem zbrojí
obrněn
toť směšný klam
Pokusné vynoření I.
Skončilo sedmiletí.
Zlomit se to už mělo.
Tohle mi hlavou letí.
Mám už trochu unavený tělo.
Vy taky počítáte rýmy? /ad H.Cold/
Někdo v tom radš
-jak to padne-
lítá.
Jinej zase
Chemka
V chemii vždycky trošku plaval.
Zas tak moc se nezměnilo.
Plave v ní dál
Nejdřív HLAVA
Songy vo ničem
Sedí tu - naproti
Oba dva nasraní
Došla řeč.
Kytara - souvislost.
Poletucha nevyléčitelná
Ještě vnímám
Ještě žiju.
Odepsalas´ mě - že hniju.
Hruštička nahnilá,
Jedni z mejch bubáků
Svádím bitvu ještě neubité touhy
se strachem ze zvuků
Tvých příchodů.
Tolik bych chtěla. ne,
Lezavá
Náhle tak smutno je mi.
Až to skoro bolí.
A ty důvod těžko vyzvíš. ,
ač ptát se stále zkoušíš.
Šnečí blues
Kanál se zakuckal,
škytnul a ucpal jej
nápor mrtvolek iluzí dvou let.
Zmuchlanou, vychrtlou
Ha(!)PPy birthday
Nad šestadvaceti svíčkami
mlčky a neradostně
přijímám "kondolence".
Vrbička o rok níže skloněná
Zarostlé střepy
Na základě četných dotazů všech vykonavatelů veškerých posledních vůlí, obrátila se na břicho, natáhla ruku k pojízdnému stolku, a omilostnila na moment již pochovaný sešit.
Naproti na sídlištním balkónu se zaleskla ozdobná spona na sandálu černovlasé čarodějky, a hned, co jí proklála mysl, zanikla tiše v šeru.
Opět se převrátila na záda. Vlásky, hebounké vlásky jí mazlivě pohladily ramena.
V době internetu:o)
-chat. a nebo chat
byť v době internetu
nenasát čerstvý vzduch
šílenstvím zdá se,
U zavěšenýho kafe
V rytmu své hospodské obsluhy
na má ramena
jemně´s odložila
oblost svých ňader.
Dřevorubecká.....:o)
Ženská jak řemen -
- kdekdo řekne,
když zas jednou
zbita kocovinou,
Babykiller....jak řekl ten,co tvrdil, že miluje
Hudec hude. Hudec hude.
Jako starej tupec tupá
vytrvale sobě hude.
hude.
Sólista z nemožnosti být pouhým filharmonikem...
Sopka těsně před explozí.
. tolik pln nadějí.
Seděl sám
panáček v koutku.
sprint do rakví...
co se vleče, neuteče
na útěku před čím vlastně
jak praštěný pavlačí
zdecháme ve vlastním strachu
sprint do rakví...2.
Lež má krátké nohy, daleko neuteče
Ale ten čas,
než zdoláš blbejch pár metrů,
kurevsky se vleče. :o(
Eternity
Polibek za bolest, co krásou voní.
Když jitříš mě,
buď si souhvězdím čehokoliv
Smrt snad je stopka všemu hoři,
staniolová Modrá..
Seriózní, slušně vychovaná
Konzervativní
A ve svém modrém období
vůbec ne depresivní
..pořád se něco děje:o)
Ležela jsem na mezi.
Koukala na modrý nebe.
Už vůbec na nic nečekala.
A to - že to zebe
Bezchtění
Jasněžeunavená
hlad není, žízeň ne
kouřit nemusíš
Cesta není nutná
POLO
Napůl anděl strážný
Napůl hráč
Napůl vystrašený
Vždycky pláč
..papááá
Ukončete sestup
dno je všude kolem
Jak teď z toho.
Tys tím odrazem
Klášterní tabu
Růžová keřoví ve tváři zahrady
trny se ozbrojí, oněmí v poupata
Noční stráž.
Absencí tělesna v žalářích strádají
Zdeptka
Ztracena v ulici jménem Nenaplněná
Přemáháš touhu cigárem, panákem,
marnou snahou o smích
Jsi typickou lahůdkou francouzských kulinářů
Klín
Tam, co padl stín
no -
tak tam je klín
z kterýho mám splín
satisfakce
Bolavá chybami
Klopýtá
Slz už se přejedla
Dosyta
...porodní bolesti
Pohlcuje mě černá dospělosti,
utíkám k dětství - růžové.
Leč ta - k mé zlosti,
mění se v louži šedivé.
Innocent
První dítě ke snídani -
nevinnost, co v klidu brání.
K obědu už druhé hasne.
Všechno špatné nechť zní krásně.