Písmák Někdo se dívá...
Posledním douškem se pokusila spláchnout dotěrnou depku a přimhouřenými víčky zaostřila láhev vína. Stála sice na dosah ruky, ale byla na míle vzdálená. Při doteku cítila cizí chlad. Už vlastně nebyl tak cizí, znala ten pocit, kdy jí vlastní náruč nabízí toto mrazivé objetí… Svíralo, dusilo a hlavně bolelo.
Jak jsem se potkala s dospělostí aneb čas bezstarostnosti je asi pryč.
Jak jsem se potkala sdospělostí aneb věk bezstarostnosti je asi pryč
(úvaha)
,,Dobrý den, Karin, dovol mi, abych se ti představila. Jmenuji se paní Dospělost a doufám, že mě přijmeš se vším, co ti chci dát i vzít. “ Tak nějak to u mě proběhlo. Paní Dospělost přišla kmým dveřím se sbalenými kufry a dál už se mě nikdo na nic neptal.
(Ne)praktický dárek
(Ne)praktický dárek
(povídka
,,No pojď se, Karinko, na něco podívat, to musíš vidět. “ Těmito slovy mě přivítala má babička, které jsem přišla pogratulovat knarozeninám. Věk u žen se samozřejmě neříká a proto ani já neporuším toto pravidlo a neprozradím, že slavila šedesátépáté narozeniny. Ještě než jsem jí stačila pozdravit, nemluvě o gratulaci, stála přede mnou menší krabice, do které jsem musela, snátlakem babičky, nahlédnout.
Život s moderní technikou
Život smoderní technikou
(fejeton)
,,Vstoupili jste do hlasové schránky, pokud. “ Tak tahle věta mě dokáže vytočit do neuvěřitelných otáček. Každý znás, kdo vlastní mobilní telefon, určitě tuhle větu slyšel, když chtěl někomu volat a ten dotyčný neměl znemyslitelných důvodů zrušenou hlasovou schránku. Nejenom, že Vás to dokáže dohnat až kpláči a skřípění zubů, ale taky krozhodnutí, že už té osobě nikdy nezavoláte, protože Vám ten záznamník ,,sežral“ poslední tři koruny zVašeho kreditu.
Čas, čas, čas
Ticho, tma, prázdno. Pouze tohle vidí a cítí má duše, která se vznáší nad mým nehybným tělem. Rozhlíží se a vidí zástup plačících lidí, má chuť zakřičet: ,,Lidé, proč pláčete. Vždyť je mi krásně a svůj život jsem si prožila do poslední chvíle.