Písmák Víra
Rozpadající se tělo,
v zemi hnilo
a mě se plakat chtělo
při pohledu na Tvé dílo.
TEMNOTA díl čtvrtý
Třásl jsem se. Věděl jsem, že čas lidstva se naplnil. Už není čas na slzy a jen málo ho je na činy. Nyní nemrtví zaplaví naši zemi jako mor.
TEMNOTA díl třetí
A pak i ten poslední nadějný paprsek světla zmizel.
Šumění větru zesílilo, zvony už jsem přestal vnímat. Napínal jsem sluch, abych uslyšel to,co jsem pouze cítil. Ten pach byl všude, pach krve, smrti, bolesti a strachu.
ONA
A nebe plakaloKdyž ztratilo svou nejjasnější hvězdua ty jsi šla dálbez ohledu na to že ti bůh smutek přál. bez ohlednuti.
Přemýšlela jsi někdy. Nad tim co ti osud vlastně přal.
TEMNOTA druhý díl
Přistoupila ke mně, hluboce se mi zadívala do očí a dala mi poznat svou nezkrotnou sílu. Pozvedla ruku a jáse chvěl strachy vočekávání jejího doteku, avšak její dlaň dopadla na mou tvář jako pírko, prsty mi přejela po lících a já jsem ucítil chlad, který z nívycházel a vléval secelého mého těla. A pak mě políbila, polibkem, ve kterém byla skryta touha po mé krvi.
TEMNOTA
TEMNOTA
Sklánělo se to nade mnou, má cesta byla u konce, cítil jsem jak mi mé malé srdce bije na poplach, ruce se zuřivě zatínaly do kolen a krev zmých odřených prstů skapávala na zem, která ji žíznivě vsakovala. Třásl jsem se, zočí se mi rodily slzy, žily na mé tváři a umíraly na mých rtech. Tak krátký mají život, pomyslel jsem si a zároveň si konečně uvědomil, že i má životní cesta je ukončena. Neviděl jsem nikoho, však věděl jsem, že to číhá a odpočítává minuty a tato skutečnost mi naháněla obrovský strach.
My dva
Plamínky v očích ti planou
čisté zlo je v tobě, jsi můj bratr.
Ne, jsi jen hloupé tele.
Co jsem pak já,
Kotě
Pojď blíž a nehraj si na anděla,
zkus hádat k čemu máme těla.
Nestůj už, nesni o životě
Slyšíš. Přede ve mě tygří kotě,