Sonet II
Vulici pod Hradem sní spáči dávných dní,
zemdlelí, vmrákotách a beze slova jsou
tam, kde se mísí sladké stíny vposlední
hodině dne, tak šťastni. Ach, znát náruč Tvou.
Sonet
Ve zrudlém městě vstaly víly,
pohlédly na svět, jenž je sved
a každý, každý mrtvý vzhléd,
aby je spatřil, dokud byly.
Nad zasněženou plání svítá v mžení
Nad zasněženou plání svítá vmžení,
paprsky poutají svou slabostí zrak žen,
jimž se zle snilo včera po setmění,
než přišel spánek, drtící ten sen.
Tvá noc
Vsazena ve tmě temně usínáš,
na krajích prostěradla rozevřené dlaně,
na sklonku noci lesky rozehrané.
Na listech lip půlletní úsvit plane.
Oběť
Okvětí Tvé růže plyne ryčnou tmou,
osamělé vlny ve tmě hravě škádlí
Orfeovu hlavu. Mlžný přísvit luny
rozeznívá háje, do nichž hvězdy padly.
Teiresiovo mládí
Když v noci šumí v. tve,
den odchází a ztišuje se,
ve snu spí slavík s pažemi vzepjatými,
s rukama chladnýma a stínem v modrých o. ích.
Teiresiovo mládí 2
Když vnoci šumí větve,
den odchází a ztišuje se,
ve snu spí slavík spažemi vzepjatými,
srukama chladnýma a stínem vmodrých očích.
Já se tam vrátím?
"Mládí, vztaženo k černé tmě
na druhém konci pokoje
jak mrtvé větve mého pně.
Zvuk zvonku, jímž jen ticho je. "
Stín
Úsměv, jenž mi tuhne na rtech,
Tvůj úsměv, jejž přehrávám si
po nocích, když zírám kamsi.
Do oken se vbořil stín.