Písmák Sonet vlasti
Jak bych ktvým stenům mohl dojíti,
země, země milovaná,
když mne zvšech stran bijí, nechtějí pustiti
mne políbit tvá ramena rozedraná.
Odkaz
V krvavý rubáš žitím ponořen,
v plamenech smrtí z hříchů očištěn,
umírám tiše, pokorný služebník,
vzdech můj poslední – s nebesy prostředník.
Plynoucí jiskry
Zasmál jsem se slepé vzpomínce na tvé oči,
pak pohlédl jsem, zem se přece točí,
oblaka tepou jako srdce vhrudi,
tvůj němý pohled strašně studí.
Poutník
Oblékli jste mne do oděvů plátěných,
podali jste mi pár klobouků plstěných,
vaši hůl ruka moje sevřela,
železnou berlu od vás přijala.
Temnota hvězd
Mlčí můj otec,
do dáli znějí jeho slova,
zlomen je meč, padl mocný král,
ach, ano, miluji verše ticha,
Klid v člověku
Myslíte, že to někdo pochopí. Kdysi snad ano, dnes málokdo. To slovo nám přináší útěchu, že přes všechen ruch a neklid světa můžeme i my, kteří tímto ruchem žijeme, být živi vpokoji a klidu. Ačkoli jsou mnozí lidé tací, že nemohou najít klidu nikde, asi se ještě nepokusili jej najít u sebe samotného.
Rozpor
Zklamal jsem a proto trpím,
padl jsem a ani o tom nevím,
bolí mne hlava, kalné oči mám,
na harfu smutnou píseň lidem hrám.
Role života
Šel jsem nocí po ztichlé cestě. Od souběžně plynoucího potůčku dýchal chlad a stoupala jemná mlha. Proti mně se kymácelo světlo. Zpočátku bledá tečka jako nízko visící hvězda se přibližovala.
Miratio
Jak můžu si dovolit o tobě snít,
to nemůžu pochopit, to nemůže být,
já hloupý jsem, podruhé otec trestá mne,
zase ti nemohu nabídnout své rámě.
Bolest
Slyš dcero má, poslouchej mne starče,
synu můj, nemluv, naslouchej mi dobře.
Smrtí život ukončený jest,
tu nepomůže ni jediná lest,
Příboj
Viděl jsem útes, pod ním vlny moře,
když má dívka odešla, zůstalo mi hoře,
jako žerď ve dlani, jako moje touha,
plál bílý šat na ní, byla z ní v mlze šmouha.
Svíce
Tančila dívka v světle matné,
tančila dívka spolu s chlapcem,
v obětí těsné spolu spolu splynuli,
jakoby odjakživa jedním bývali.
Tichá píseň snu
Já raduji se z tebe,
nevidím sebe,
jen nebe
a v ráji tebe.
Nimrodhé
Kdo jsi Nimrodhé, jak se zveš,
jsi-li skvostem mezi řekami,
neb kráskou zsvětla hvězd,
či obojí je jméno tvoje.
Uvědomění si
Kdysi toužil jsem zemřít.
Proč, když nyní toužím žít.
Snad pro lásku nenaplněnou.
Snad pro naději uspanou.