Marek
Ja nasel kufr marek
on svebitny mel zamek
kdyz v tom jde kolem Jarek
a v ruce drzi parek
She si so beutiful
Sedim tu a pisu
a ona mne nechce.
Koupim ji ruze, rikam si
a saham si na celo orosene cerstvym potem.
Promluva ke svetu
Jen si tak premyslim proc.
Proc mam se bat dalsiho dne
a schovavat se v ustrani
kdyz muzu Te chytnout za ruku
Nedokoncena
Potrebuji Te
jako nocni oblohu
v letnim parnu na namesti.
Chci te a stale Te volam zpatky
Samota
Kdyz ztracis se v myslenkach
a na ulici behaji deti
ztracis se vic
Ty deti s roztrhanymi kabatky
Tak moc mi chybi.
Jako pravda,
co vznasi se jen tak v oblacich
Pada hvezda a jablko
preji si abych byl vitr,
Koniklec
Vzedmi se na mori hladino
a poznej silu v sobe.
Koncis se u skal-ma vino
ja vidim sam se v tobe.
Nenavist
Vrat' se a promluv si s dablem
tva slova necht potvrdi sam
staniz se silnym, jak ja jsem
dam tobe vystavet chram.
Podzim
O podzime-jsi mlha v nas
co na dusi se snasi
ten v dalce teskny hlas
jenz srdci bolest vnasi.
Vzpominky
1. Na ulici behaji deti
hraji si a nic nerikaji.
Na dvore visi pradlo.
Voni a holcicka v modre sukynce sbira pampelisky.
Prasatko
Chtel bych byt prasatkem
na louce zvadlych kvetin
symbolem nehy a neresti
svym korytem se brodil.
Mi pratele z Francie
Mluvim ted k tobe Francie
jenz dalas svetu dusi.
Hledam slova, co plavou v Sene a vznasi se teskne v ulicich v nichz nachazim cas.
V korunach stromu jsem narozen
Jsi
Jsi a ja vim, ze te najdu
prohledam zoufalcu raj
mesic je milencu maj
snad jsi-ne at radsi zajdu.
Decades
Tento den, byl zas jeden z tech, jenz bych zaradil do kapitoly fraska.
Cekani v prokrehlym ranu,
na autobusovy zastavce teto bohem zapomenute diry, s bandou stoletejch.
Jeden se tlaci na druhyho,
SMRT
Jsem sám a v dáli čekám Tebe,
nechť rozplyne se nebe
můj dům ať je mi znám.
Cos znamenal v svém srdci snad
Prosím
-prosím o lidskou pokoru
-prosím o nové černé kalhoty s kapsama na prdeli
-prosím o lásku
-prosím o blahobyt a spásu lidstva
Adam V.-pomyšlení
Lámu se deštěm v pralese
svůj úděl hledám v mechu,
potkávám ženu-známe se. ,
když potká blecha, blechu.
Věčnost
Co jsem
kus nicoty na papíru.
Svou bídu plahočím, sám sebe tobě vnutím.
A kdo jsi ty.
Pro Lawrence
Vodhozený kecky,
co válej se v rohu pokoje,
jsou jen vodrazem mý skutečný existence
v tomto potrhlým zapadákově.
Zoufalost
Má roztrhaný šat
a prochází se ulicí,
snad dokonalost vnad
mu klíčí v srdci-tesknící.
Déšť
Okapem stéká po kapkách
větrem se vane pouští,
zpívajíc teskné plejády
svou hudbu ladně pouští.