Písmák Otevřu ty dveře jenom pro tebe
Seznámení.
Nové. No a co se změní
Být gotik tak vyplivnu tři morbidní věty
A zavalím tě uměle vytrestaným pohledem.
Poraženým
Poraženým
Houpal se nad vodou
Tiše doufal.
>dnes už si vodníků nevšímají jako kdysi<
Óda na alternativní konce!
Óda na alternativní konce.
Pokud mohl Donovan Stangiano někdy mluvit o překvapení bylo to právě teď. Do jeho Obchůdku sčasopisy vstoupil maskovaný muž, vjedné ruce pevně svíral kolt spíše kanón než-li kolt a druhé sportovní tašku značky Low-Tech. Tašku položil na pult před Donovana a kolt zdvihl, Donovanovo zorné pole nyní zvětší části vyplňovala hlaveň inkriminované zbraně.
Sníh a lampa, jak hnusně romantické
Venku sněží.
Sněží, ale já se pod ten sníh neschovám.
Vždycky tam zůstanou
Škvírky, kterými na mě
Chaotická
Chaotická
(můžeme jim ten strach závidět)
Narazil jsem do zdi,
Dost rychle na to abych se zabil
když kráčím mlhou
Když kráčím mlhou,
Třepu se vkoutě strachem.
Uspávám své sebevědomí.
Šeptáš mé jméno,
Chytlas mě v rozletu holka
Chytlas mě vrozletu
Nemoh jsem se bránit
A vím že ty neumíš říkat ne
A to je asi odpověď na většinu otázek
Blue Effect in my head
Moh bych si probodat prsty těmi trny
A ty si ani nevšimneš… jo mě se růže taky hnusí.
Mohl bych se stebou postavit před jakoukoli výlohu
Imaginární oblékání mě baví. Jenže ty se jen směješ.
Tak realisticky minimalistická
Vždyť na tom světě o nic nejde, řekl si vduchu Josefín, když se chystal v16 hodin 29 minut a 15 vteřin poprvé vživotě zrychlit na 180 kilometrů v hodině na dálnici D1 na sedmdesátém čtvrtém kilometru zBrna do Prahy, aby se ještě vlezl před ten nákladní automobil, než bude provoz zúžen pouze do jednoho pruhu.
Přesně vtu samou chvíli ale na jiném konci světa konkrétně ve Vatikánu čekal otec Emanuel Montoya na sms od svého bratra, podle toho jakého ražení tato sms bude má zůstat otec na živu, nebo zemřít.
Vtutéž chvíli drží jeden mladíček, jenž se nedávno stal členem italské mafie, prst na spoušti svého revolveru a přemýšlí jaké to asi je zabít člověka.
Ve stejnou vteřinu ale vjiném časovém pásmu, někde na severu Venezuely se těší stará žena, až její chlapec vydělá první peníze a ona bude moci konečně zabezpečit svou rodinu.
Šašek
Šašek
Ani nemám o těch šest let víc.
A nejmenuju se jinak.
Neříkaj mi hmyze, a nevydávám knihy plné zamilovaných sraček.
miniatura sobotní noci
Jak strunou škrcené dítě uvnitř křičím.
Ale seš pěkná tak do toho jdu.
Upřímnosti polib mi prdel, já – ten co pozře tvoje zbytky.
Už jsem se rozhodl, a lhát umím.
Štěstí existuje..
Štěstí existuje.
Otakar vstal brzy, ještě byla tma. Na digitálním budíku neznámého výrobce, jehož poslední číslo bylo vždy osm problikávaly velké číslice 04:08, což mohlo znamenat klidně taky 04:01, 04:09 a tak dál. Moc dobře si pamatoval co chtěl udělat včera, ale jelikož se bál, odložil svůj plán na dnešek.
Different love
Dance of eternity…
Stebou,prestože nevidím dopředu a neotáčím se dozadu.
Life for now…
Všechno se bude točit kolem tebe, mě.
Spodní proud
Zítra Majáles a ty tam budeš.
Opiju se už všest, to jen tak aby se neřeklo.
A ty tam budeš, seznámíš se sním a budete se smát.
Nepiju na kuráž, jen abych se mohl zasmát vaší blbosti víc než jindy…
Odpověď na inzerát..
Jestli mne má paměť nešálí psal se tehdá rok 1975, venku zima taková, že se psům přilepovaly jazyky kchodníku a za týden měla většina lidí oslavit svátky vánoční a onoho zimního večera vdevět hodin a pětatřicet minut začaly tehdy teprve šestnáctileté Vladimíře Pythonové porodní bolesti, ani ne za hodinu tedy ve dvacetdva hodin a čtyřiačtyřicet minut jsem spatřil světlo světa. Jméno jsem dostal po fašistickém diktátorovi Adolfu Hitlerovi. Můj otec tehdá Šestaosmdesátiletý válečný veterán Herman Gröeber byl totiž zapřísáhl socialistický nacionalista. Otec ovšem skonal na následky zranění poté co jej brutálně zmlátily neonacisté a příslušníci hnutí Skinheads.
Korálky
Mohl jsem ti ukázat jak umím zvedat kameny. A převrátili by jsme spolu nespočet odpadkových košů, popsali křídou každou zeď toho města, a váleli bychom sudy po rovině, zvedl bych kuličku papíru cos udělala do vdzuchu a čekal než by zašlo slunce. Rízl bych se a ty by ses snažila zachytit kapky krve síťkou, každá by propadla. Ustřihl bych ti pramínek vlasů, a položil ho na koleje, utekl bych před svým stínem a smál se mu jak je pomalý, seděl bych a díval se ti do očí, kdybys sledovala cestu.
Za zdí bolest
Kousal jsem alobal, zadíral nehty do stolu.
Brečel jsem, proklínal svět a schoval se do tmy.
Každá další polknutá slina byla slanější a slanější.
Moje mysl byla roztrhána a pozřena.
Asi tě ani nechci znát
Sleduješ mě a možná něco řekáš.
Stejně tě neoslovím a neřeknu ti že seš pěkná.
když se budu nudit, možná si kružítkem do kůže vydřu tvoje jméno. možná.