Písmák Pohled z okna
Pohled z okna – Dobrá nálada
Co vidím, když se podívám z okna. Krajinu, les, naší zahradu a strom, na jaře plný květů. V létě si u něj hraje má sestra na princezny a víly. I já si tak hrávala.
Slzy deště
Slzy deště
Nespočetné množství slz omývá zemi,
Každá dopadá do vlastního jezírka.
Nejhůře na světě teď asi je mi,
Perutě smrti
Smrt má perutě ze tmy bezhvězdných nocí.
Smrt má drápy ze zmrzačených dětí.
Přesto je vše v její moci,
chvíle mrtvá, chvíle temná, chvíle stětí.
Snídaně v osamění
Snídaně v osamění
Z ranní kávy stoupá kouř,
hrnek sálá teplem.
Z prázdného talíře jde hlad,
Mysord Revulf, pán draků a rábsů
Mysord Revulf, Pán draků a rábsů
Černošedé baldachýny se pomalu zdvihají z ponuře šedé a vlhké země. Obzor se zlehka barví světlem. Je ráno. Jsem ztuhlý a promočený, tato noc byla skoro nad moje síly.
Loupežník
Loupežník
Pod hlavou tráva,
Koňský pot,
U pasu meče
Noc
Noc
Na zadumanou zemi padl stín,
Chvějí se lístky kopretin.
Každý, kdo teď vyšel ven
Paní dvou srdcí
Paní dvou srdcí
Slzy zkrápí psaní. Dopis plný lásky, plný nenávisti, plný beznaděje. Dopis adresovaný osudu. Je v něm vše – nevinnost, křehkost, lidskost, hřích, láska, krása, nenávist, pohoršení i znechucení.
Válka
Bouře se zdvihá, svět temně duní.
Jak slova lživá ti do uší funí.
Temno a prázdno,
Toť předzvěsti války.
Nepolíbená
Zasněžená pláň uprostřed lesa, mýtina udělaná vdávných letech dávnými předky lidí, kteří už dávno zemřeli. Sníh se tiše snáší uprostřed ticha. Je slyšet jen zrychlený dech, rychlý běh nohou a šustot oblečení. Když tu náhle ticho zimní krajiny prořízne skoro zoufalý hlas:
„Monos.
Dobré slovo, ochota, pomoc.O čem to mluvíte?
„Nech mě bejt. “ Nestojím o něčí pomoc. Dej si pozor, ať tenhle nůž neskončí vtvém břiše. “
„Ano pane, promiňte pane.