Písmák Temná záře svíce
Již od útlého věku jsem byl rozedráván převelikostí a silou plamenné vášně polibků ohně. Miloval jsem ty okamžiky, kdy jsme s rodinou sedávali u táboráku a táta hrál na kytaru Bílé skály. Dokázal jsem hodiny nehnutě sedět a pozorovat rozdmýchané milování plamínků v tanečním skotačení, za jemného praskotu a sykotu odcházejícího života z polínek dřívka jsem spílal a lkal nad prchlivostí okamžiku bytí a obdivoval jsem neutuchající sílu tohoto živlu.
Živě si pamatuji na svou první bláhovou lásku.
Příběh prvního máje
S notnou dávkou nadsázky jsem si na jazyku povaloval slova klasika prvomájové romance „Byl pozdní máj, večerní máj, byl lásky čas“. Se stéblem trávy v koutku úst, přežvýkavši jej jak tur domácí jsem pozoroval nachové beránky honící se po ztmavujícím se nebi. Snad prázdnota mysli a lehkovážnost okamžiku mě až po okraj mé duše naplňovaly nezmě
rnou ba i dokonce nezbednou touhou ulehnout v dívčím klíně. Byl jsem starým mládencem, slaměným vdovcem, jež své mládí a krásu vyměnil za opojnost lahodnosti prostonárodního moku s mléčně bílou peřinkou, inu byl jsem prostě pivař, pil jsem mnoho a pil jsem rád.
Johana, vyznání spasitele či vraha
Jen tak letmo si mezi prsty převaluji cigaretu, zhrníčku stoupá horká vůně mé ranní kávy. Sedím a hledím před sebe. Vmyšlenkách se neustále utíkám ke včerejší noci. Dnes se vše zdá tak vzdálené, prosté, snad i čisté a nemožné.
Tiše
Skoro svítá, těžknou mi víčka,přišla má těžká hodina,mé srdce na márách lásky usíná.
Tiše . uslo věčným sněním
Ticho a prázdno.
Tak mluvte, křičte, brečte, smějte se .
Stále ...
Stále Tě cítímprolétla si mým životemzastavila jen na 7 měsícůa teď sem jako vždy před tím sám
Stále to cítimnemohu zapomenout na tvé očina tvůj úsměv a smíchna vlay v nichž jsem brouzdalna tvou hebkou kůžinejhladší samet co známna chvíle kdy jsme byli jeden
Stále Těcítími když jsi už půl roku pryč
chybíš mi jako dni noc a noci denjako severnímu pólu jižníči rubu lícnebo .
Když usínám (Miluji Tě)
Usínášjemně ucho položím na tvou hruďposlouchám
krásně dýchášdo rytmu bije srdíčko
Miluji Tě . . .
Rybka
Vypustily rybník, ryba se v bahně plácá, minutu ticha pro ní, bude to má sváča, pořádně nasolit a obalit - to bude žrádlo, ještě že někdo zvedl včera to madlo. Osmahlou jí trochou citronem potřísnit, pak pivo na to a nežíznit. Co na to němá tvář. nevzlyká, nenadává, nemá hlas, tak ať je ráda.
Smrad tlejícího masa
Smrad tlejícího masa
a velkej červů rej,
velká duchovní zkáza,
klidně se sfetuj a zlej .
Od Martinky pro všechny :)
No, řekla bych, že člověk nemůže kritizovat, ať už poezii či epiku. , zda je krásná či ne, vždyť každému se líbí něco jiného a ten, kdo se v této poezii najde sám a soucítí, nalezne zde krásu, ten, kdo nedokáže poznat či se vcítit do autora, co právě cítil, zde nenalezne krásu - spíše hledí na prázdná a nic neříkající slova. Martík
Ztracený
Prašivost prolíná se mi do morku kostí,
duše lásky plná na márách zmírá.
Můj duch malomocní, odpadá a zbývá díra,
zítra snad, zítra, pojde bez milosti .
Hnusná
Jsem snad jen ubohej pylel střev.
Co na hnojišti lidských citů postává,
pro každého odpornej zjev.
co od života pěstí za kopancem dostává.
Žapka (óda pro Zdeničku)
Ž je Žízeň, kterou po Tobě celý prahnu
A je dům, bezpečí mého srdce, kam Tě vtáhnu
P je vlajka lásky, která v mé duši vlaje
K je sněhová vločka, co mou něhou taje
Silvie
Nádherná labutí královna
co při svíčce sedí
kolem jedné hory
a pak v druhé lidi vodí
Nitka (pro Petrušku)
S písmenky na drobném svitku,
s roztrhaným srdcem na dlani,
svírám v ruce jehlu a nitku,
šiji a zašívám jej až do svítání.
1. jarní den
V Hnusech trávicího traktu,
bledulka neznajíc opilcova paktu,
zarytě v kyselé křeči,
nešťastnice brečí.