Písmák A zase ta tma
"Stmívá se. ""Hm. " pokýval hlavou v posledních paprscích světla. "Nenávidím tmu.
Beznadějná
Kapky deště mlátí o střechy paneláků a ty jsi někde tam venku. Ztracená, zmáčená, zničená a smutná, ale přesto tě něco nutí zůstavat právě tam, kde jsi. Samotnou. Vlastně tě nechápu a přitom se chovám stejně.
Ty prodejná kurvo...
Ty prodejná kurvo. Není to tak dlouho, co jsi zmizela. Skoro beze slov a já ani nevěděl proč. A teď jsi tu zase.
Takový normální ráno
Zvednu se z postele , protřu si oči a skouknu dolů. Světlo, blbý světlo. Praží mě do očí. Nejradši bych ještě spal.
Temnota...
Studená místnost plná odpadků. Uprostřed stál stůl. Malý, trochu našikmo, kdo ví, jak dlouho už tu byl. A židle.
Zima
Cítil jak mu na hlavu dopadají další vločky. "Zase to začalo", pomyslel si. Velkoměsto okolo něj žilo dál, ale pro něj jako by se čas zastavil. Byla tma, lampy města blikaly a ve větších ulicích pobíhali poslíčci s balíčky, v luxusních autech projížděli podnikatelé v oblecích šitých na míru s kufříky na zadních sedadlech, zamilované páry vycházely z kin a restaurací.
Střih
Stál uprostřed ničeho. Byl to sen, iluze. realita. Prostě jen.
Padlý anděl
Po zádech mi stéká krev. Potůčky se řinou od mých lopatek, přes záda, okolo páteře. Sedím zhrbený v koutě, schoulený do klubíčka. Uřezala jsi moje křídla a já se teď musím plazit bahnem po zemi.
Zamilovani
Chytila ho za ruku a on ji pevně sevřel. Jen cítit, že je tu pro něj a on zase pro ni, to pro něj bylo to nejdůležitější. Pohoupal trochu její rukou a tak pokračovali dál, beze slov, oba plní vlastních myšlenek a pocitů a přesto prázdnou noční ulicí kráčeli jako jeden. Noční světlo jen stěží pronikalo tmou, nad nimi občas proletělo letadlo.
Ztracení...
Utíkal. Vlastně ani nevěděl kam běží a proč, jen chtěl zmizet. Tolik citů, zmatek v hlavě a nohy ho začínaly bolet. Jak dlouho utíkal, kde to vlastně je.