Svědomí
Dlaní mírním úder světla
vúder stínu, abych mohl odpočívat,
ale k svézlosti plně bdím,
i když slunce tak unavuje
Návrat k přírodě
Obklopená v lese buky
připadám si ne konečně jako žena,
ale jak buková panenka
- tak mne příroda přijímá.
Problém s chozením ven
Když ve dne vyjdu z domu do ulic
a jako nad svatým hned vzplane nad mou hlavou
záře, sevře mne strach, abych se neohlédl, sic.
a myslím usilovně na Ježíše, kříž a takový ten lavór,
Stroj, který mne použil
Když jsem si po letech
dětství a dospívání
konečně pořídil telefonní linku,
překvapila mne
Jak jsem byl poražen Markétou
Omlouvám se Vám za zpoždění, vzniklo z osobních důvodů. Díky němu jsem se nicméně dostal do výjimečného postavení, kdy mám možnost přečíst si nejprve texty ostatních zoomujících, a pak teprve přistoupit k sepsání vlastního textu. Je to sice proti našemu nepsanému kodexu, ale proč si to jednou nevyzkoušet. , řekl jsem si.
Aprílový ZoOm 3
Třetíakce klubu ZoOm bude publikována 1. 4. 2007.
Prosím tímto všechny Vás, kdo máte chuť napsat kritickou stať nebo třeba jen odstaveček se svými dojmy na společně vybraného autora, abyste mi dali o své zamýšlené účasti vědět pomocí zprávy.
G_B_SHOW - Dobře utajený
Četl jsem, co napsal o G_B_Showovi (dále jen GB) vrámci kritiky Písmáckého almanachu autor Korovjev a zalitoval jsem, že nemohu také psát o konkrétní ucelené sbírce textů, které by měly zamýšlené pořadí a vytvářely tak mozaiku podle autorova gusta, nikoli jen podle jeho kalendáře. GB pro naše potřeby narychlo připravil sbírku Dobře utajené slunce, ale dle jeho vlastního vyjádření texty do sbírky vybíral podle dvouměsíčních cyklů, z kterých vždy vybral 2-3 oblíbené básně. O nějaké koncepčnosti tedy nemůže být řeč, i když ktakovému čtení třeba hned první dvě básně svádějí. Báseň + 1x Mineralwasser končí velice pěkným obrazem, který vyzdvihl již Korovjev:
- a mohlo by se zdát, že venku svítá - -
Tvých 50% krásných
popálenin nitra
Lednové jaro
Jdu kolem Tebe parkem a vítrjde, pozdě, rychleji kolem nás- ledový do květin vpadl mráz -růžová Osvětim,do nebe ční trn.
Akce ZoOm 2 a jeho nové stránky
Milí Písmáci,
zároveň soznámením spuštění nového kola hromadné kritické akce klubu Zoom bych Vás chtěl informovat o několika změnách vjeho koncepci a prostředcích. Vzhledem krelativně vysoké autorské propojenosti naší internetové scény a také vzhledem k poměrně omezenému počtu schopnějších amatérských kritiků jsme se rozhodli nebýt pouze písmáckým klubem, ale stát se nezávislou jednotkou, zabývající se servery různými (především písmák, totem a poezie. cz). Domácí základna klubu se proto nově nachází na této internetové adrese:
http://zoom.
Mávnutí rukou
Někdy mne zapálí stará jizvave tvaru zdviženého obočí,uložená jako noční košilkahluboko, na kost, na noc, pod polštář. Poškrabu si ukazovák palcem. Tvářnechám projít u zrcadla zapomenutímzaklesnutým ve vzpomínce,zarecituji: svoje básně.
ALIMRA jó ALIMRA
Nevím, jak nenuceně začít, takže bych básnířce Alimře především vytknul, že je špatná prozaička, což se na jejích básních citelně podepisuje. Kdyby se její verše přepsaly do prostých vět, zjistilo by se, že jsou to neuvěřitelně utahaná souvětí, že jsou to skoro samé oznamovací věty, že často jde jen o na sebe naroubovaná torza vět.
Vkontrastu ktomuto způsobu psaní, mnohdy až vkolizi sním, je autorčin důraz na meditaci u jednotlivých obrazů. Vše je podáno sebejistě, chladně, jakoby nemělo být pochyb o tom, že autorka přesně ví, co říká, že autorka přesně něco říká a ví jak.
Chuť kafe
Nakrčenou pusu,takovou, jakou dávaj holky psům,dostal bych vod tebe a měl po tom chuť piva. Ale pozvat slušnou dívku ke kafia svěřit jí svou nejmravnější historku,tu, kterou použili JožkasTomemna svý vlastní holky,to bych nedokázal.
Přespříliš pil až přišel podzim
Zamžilo, déšť, navlhla hlína,sesedlo pole, usnul kůň,jako daleká svítilnavlaštovky shořely na jihu…-Probuďte ho.
Malina
A když tě nepřivádí zpět už ani podzim
jsi zmlklý víc než předstíráš
a měl by ses dát léčit
Pošlou tě třeba kroužit kolem lesa kličky
Na lásku byla ještě příliš mladá
Na kopulovitém náměstí,dutém jak díra po pěsti,dutém jak dům, když náhle ztichlhrom, koruna lípy na zem padla. To srazila ji slabá dlaň,jakoby říkala: tak mne zraňvypadala. A sebrala to neštěstí,dutá jak díra do pěstisebevraha.
Alarm
Až zatneš líčkavstřícná jako pěstive kterých hýčkášpravou a levou věc,- tvrdíc, že ty jsi jen ústy,zvolím si úhel pohledu jako předbarokním plátnem vgalerii socha těsně u nějabych naštval babky.
Do studené vody
Mám konečný plánumanutý jak loď pevná ve vlnáchna slunci čekat až změní se vnocvdechovat vítr bez příkras stromůneměnit plánspřívaly jódudívat se strnule zkotvy na příďjak řeže síťjak řeže při zemi závrať roh domu.
Léto v kamenném domě
Hoří a voní drobná svíčka
vletních radiátorech
Říkám si: sjedu Sázavu
Nocleh je po ní modřínová tyčka
Jako důkaz
Přijmi jako důkaz prosím
nejmilejší hračku mého mládí
- perořízek všitý do šaška
Sdílíme poslední schody
Pozdě a brzy
Zima už zní jen o břehy řekámzpitým, že i pevninámvlévají svůj tvar…Tak náhlé a pozdnímohutnění hudbynemohl nikdo očekávata kdo přece čekal, předeslándívkou hned první den zakončujícíjarní úklid rozvířením prachuv poštovních útrobách,ten ještě za sněhu stál u vlastního domus otevřenou, místy až vytřeštěnou náručí,plot věrně otištěný v zádech…
Skrze živé tělo cestu
Hladina je dokonale klidná- hadi na souši - dechuprázdným letem věží vzlínášpína jež ji opouští
Jen ustrnulý můžeš se tam dívatjako do silného čtení, kterézůstalo ti v hlavě, alenevidíš už nic
než skrze živé tělo cestu v lávěz prachuplných plic
Těsně tam
Bůh je zvíře vedle nás,
hříšných lidí. Těsně tam
líže lva, když právě sežral
zebru granulí
Rýmu jí
Sníh obléká mnichajako cukrářeUvařená štikahalí se v pářeZalomenáklikamilionáře. Západní mantry neopakujíZapadní mantryó my rýmujíA celé to tudivně zníCeleDivoká a lhostejná
Filosofický atest
Husserlovská meditace
(Žena má muže jakožto muže,
který ji hladí jakožto přízrak
ženy jakožto ženy, jevící se
Okenice
Ta pro kterou odcházíš
přišla kdysi stebou
zadním oknem
- zápraží -
Posun
Od narození visí ti
okolo krku rám a neví se
zda je malebné zamyšlení
vůbec možné…
Ony
Nic proti tancům oveček.
Ale takto navečer. A vnoci.
Raději rychleruku vložit
před ústaikapesník
Vertikála
Hluboko pod sluncem, tam, odkud dopadli jsme
jícnem až propastné otevřenosti,
stoupá holomráz.
Vím to
Jasno a leštěná okna
Projíždím se autobusem. Nad krajinou převládáodraz protější krajiny v tvrzeném skle. Naprosto jasno,bílo a pod nulou. Kláda.
Řetěz
Mýtus
Narodil jsem se na hřbitově
při pohřbu půlky vesnice
zdupané obrem fantazie -
Místo v krajině, které zaujímala
„Tak napůla ještě napolovic…tužby a přání do časudělíme, neboť jedině taknespěcháme domů nikdybez nové známostitohoto starého místa…“navýletu za roviny v polilomila rukama na hory…
Otevřená ústa
Jícnem jako dovnitř sebe
vydlabaným stromem padá
cizokrajný plyn
pilin
Roztržitost
„Zapalme si. “ nadhodíšramenem sirku a začnešprvních pět minut mlžením ohně- po kterém přijde řeči na Bílou horu a její okolnosti
Ve sklepě
Jestli je něco doopravdy čisté,
není to bílá, ale oheň.
A přeci nepálíme prázdné listy,
ale až ty novinové nebo ty
Diskuse o tvorbě autorky: K_Anče
ČTĚTE PROLOG.
Jako první namátkou vybírám zdejší v současné době aktivní začínajícíautorku K_Anče.
Zde jsou tři ukázkynapříčvývojem autora, řazeno od nejstaršího vážně míněného básnického textu k poslednímu:
Oči tvý(29. 07.
Zátiší
Bratrovi se pobláznila holka,
při které byl již šťastný
roky: jedla nevědomky
příliš silná antibiotika. Rukama
Výzva
Na konci cesty
budeš mít hlad
a jídlo zároveň,
tak nezapomeň
Narození a porod
Nabavlněné plantáži,
kde na muřích nožkách sedí můry,
smoly mezi křidélky
těhulka plete svetr na holčičku
Korunovace
v soumraku krbu jak
popelní smetí
výtopky večera
hroutí se
Toulavá Eva
Většina lidí s láskou přijmezatoulanou kočkuje-li krásná, alenení to jejichjediná chyba.
A nebude to
Jednou si, ráno, uvědomíte
- a nebude to bez hrůzy
a bez naděje na minulost -
snáhlými zvuky z kolen