Toužím...
Toužíš.
Toužíš po štěstí. A toužíš po lásce.
Potřebuješ to a přitom žít se dá dál.
O naději
Božská mana, co chutná jak zvracení,
ti konečně napoví, že dnes už máš dost.
Oči, ty pohltí hluboké mámení
a ústa tvá nachová zacpe psí kost.
Spolkni prášek...
Sklo se zamlžilo pod jejich rychlým dechem. Leželi spolu v houpací síti, což považovali za luxus, který si může dovolit málokdo. Síť při pohybu trochu praskala a noha jí propadávala jejími oky. Na stropě se mračil lustr a nadával na ty dva, že on zůstává temný a oni tak planou.
Chtěl bys být čmelákem?
Sníh zakřupal pod nohama, větev jí zalechtala v obličeji. Polštář voněl po jehličí a trošku píchal. Až se ráno vzbudí, bude mít jehličky otisklé na tváři. Čaj na stole už vystydl.
Beaty... Bassy...
Zrychleně dýchá. Vidí věci, co jiní viděli už dávno. Chobotnice na stěně kouká skrz dalekohled na růžové světlo. Bassy.
Dobová sentimentalita
Slunce zapadalo za kostelem. Ostře oranžové světlo se odráželo na barvě tmavě modrého azuru. Buďme spolu.
Každý si nese své břímě.
Smrt za život nestojí
Zlatý listí ještě nestihlo opadat. Třepetalo se ve větru. Nemohla si na ně sáhnout, byla za sklem. Dva ptáci krouží nad hladinou.
Je po všem
Flašku naplněnou trávou rozjelo auto. Pak další. A další. Domy.