Písmák Pubertální II
Dnes se mi o tobě po letech zdálo
A že těch let mezitím nebylo málo
Ráno hlava jak elektrické obvody
V poledne už zapnutý fén do vody
Až
Až přestanu s tím "nezasloužím" ve své hlavě,
až pominu všechna "nesmím" a "ne",
až přestanu ze zrcadla koukat vyčítavě.
Až. Pak se to stane.
jednonoční
tvá slova lžou něco jiného, než oči
už jen chvíli, než mezi nás ráno vkročí
ještě tu buď, ještě aspoň chvíli
vím. víš. ale je to milý.
Melancholie na 6 x 3 řádky
už prosím. jeď až nebudeš, tak přestanebolest, co mě uvnitř pálítak jako teďať si pak nastanekonec světa, pánbůh dá-linemůžu spátsnad to patří k věkusnad prochází tím každáa napořádbez výhledu lékuzapomenu. pánbůh až dáaž nebudešaž nebudu. až jednouzmizíme si z očíbude to lež poznámku bezvýslednou napíšu - a tím to končí.
Kdo se nepozná? Klišé
Včera se mi nad klávesnicí třásla rukaPošta s adresou jednoho skvělýho kluka. Chvíli jsem věděla, co bych tak psala. Ale pak jsem si to zakázala. Chtěla jsem napsat a nenapsat pakAlespoň děkuju, nebo pár slov jen takAle není zač, a není ani komu Nezbývá, než zas hledat cestu domůZůstalo to noci, zakleté v té chvílito byla domluva a oba dva s ní souhlasili A já měla strašnou, strašnou chuť ji porušita napsat, že chci ještě jednou.
Tisící variace na déšť
Stála jsem na dešti a poslouchala jeho šeptání
Byl trochu jako ty-přišel jen tak bez ptaní
Zpíval mi o mých snech a těžkla mi křídla
Pak najednou ticho-a já už ho ani nezahlídla
zase něco hledám
piju bylinkový čaj
a obědvám jablíčka jako za starých časů
znovu mám v nohách celý kraj
a slunce mi češe louku z vlasů
Posilani vlastovek
Posilam vlastovky a nevim, jestli s nimi letet
Na vlastovkach vzkazy co chci abys necet
Povim ti, jak to tenkrat vsechno bylo
co pravda byla a co nebyla
na co ještě čekáš???
Tak sakra na co ještě čekáš.
Když víš, co jsi chtěl vědět.
Že neumíš. Že raději nevylekáš.
nejde mi zapomenout
Už desátý den sním
Víc něž bych chtěla
A než smím
(co bych k tomu pověděla. )
Ty tam nepatříš
Ty tam nepatříš
jedna jizva že ti nestačila.
máš místo jinde, víš.
tak nechtěj zpátky. kdes už jednou byla
O ohni
čaroděj Podzim dýchl a všechno to, co bylo barevné, zmrzlo. I to zlaté.
Lskavé teplo bylo už nenávratně minulostí a nezbývalo, než čekat na první zelenou trávu a jaro.
smála se
Ještě naposledy vítr z toho smíchu rozfoukal řeřavé uhlíky, co měla v srdci a v očích jí zaplály ohníčky.
Omluva
potkáš-li na svých cestách anděla.
řekni mu, že stále čekám.
že to já tenkrát křičela
ale teď už ho nevylekám.
pavučinová říkanka
naučil jsi mě tkát pavučiny
konečky prstů a nejjemnějším pohledem
já tebe naučila světlo a stíny
a dohoromady. tiše. dovedem.
paralela
Přišla jí na mysl malá paralela
kéž by duše tolik nebolela.
Trochu se dívka zavřela ve vzpomínkách
I když už je z nich jenom prach
HÁDKA
Duši teď přikryly bouřkové mraky
proč člověk uzná svou chybu teprve až ohlédne se zpátky.
teď v hlavě duní bouřka a zrada
to už tak bývá, když člověk ztratí kamaráda
PO HÁDCE
Nabídla mu ruku ke smíru
I když za nic nemohla
kdyby nabídla krk upíru
spíše by si pomohla
proč píšu...
Básně jsou jen okamžiky
do veršu zakleté vteřiny
všechny ty radosti a vzlyky
všechny mé šrámy a modriny
noc
Ještě dvě těla
Jenom jeden dech
Cože jsem chtěla.
Stopy po tvých rtech
Andělé
Na našich ramenou sedí dva andělé
Jeden je smutný, ten druhý se tváří vesele
A takoví jsme i my
Jednou šťastní,
nezamilovaná... snad:-)
napíšu už jinou báseň třeba o moudrosti, nebo o touze v různé podobě možná o kráse křídel motýlů ale slibuji, slibuji, že nebude o tobě napíšu o teskné minulosti o slůvkách lásky a o tom, že lituji a až bude po všem, tak bez milosti všechno ti to věnuji ač se stokrát nezdálo, tak je mi líto a každá má část už na trámu visí už stokrát jsem lhala, že nebolí to a že s tebou to nesouvisí každou z těch básní jsem pro tebe psala a smíchu říkala, že nesmí zoufat pro tebe dýchala a pro tebe se usmívala a celou tu dobu nepřestala doufat jak malá počítám, kdy naposledy těch dnů je čtrnáctsetšedesát už čtyřikrát mrzlo a tály ledy snad jen mít rád .
soukromá
Pod záminkami vcházíme a lžeme, když chceme odejít a když stane se, tak tiše sníme jak jen umí lháři snít probuzený lhář pak není schpen slova jistota jak voda v řece uniká obchodníci s deštěm prodávají znova ten, kdo nakoupil utíká zapomeň na ty, co pomoc nabízeli byla to jen záminka, ale kdo to dnes ví, zbyli dva lidé a věty, co nezmizely a kdo se komu omluví.
hloupá a nešťastná vzpomínka
Ano, je nešťastná, ztracený příteli Příliš krátce Andělé vzletěli vzpomínky neblednou ačkoliv bych chtěla na chuť těch rtů a vůni toho těla Při každém nádechu se moje tělo zachvěje Jedna slza A jinak se nic neděje A tahle je poslední slibuji Neřeknu omluvu, neřeknu ani děkuji V pavoučí síti se zaleskla kapka rosy Od dnešního rána už nejsem ta, co prosí Jen občas to ještě zabolí Když nějaká písnička, báseň, cokoli Když stejnou ulicí, stejně bláznivě a divoce To občas ještě zabolí u srdce Snad strach,snad láska Snad vzpomínky mi brání Však srdce z kamene už nikdy nic nezachrání
procházka zimní krajinou
někde blízko, když jsme všemi opuštění
(největší bolest je lehce se pousmát)
se skrývá ticho v odpuštění
které nám lásky nechtějí dát
fragment...
Už mi nestačí to co kdysi čekat telefon a brečet nad dopisy tečka
Z Provence
Západ ztěžkl vůní levandule
Co je jen láska a co už hřích.
Zas trochu omládla a brečela od minule
A vídává cizí ženskou v kalužích
inspirace Kainarem...
To všechno vypadalo z kapes anděla, Jenž spatřil tu bídu na zemi Lásky plný polibek Ve tvaru tvých úst Bezejmenný nahý vztek I nedobrovolný půst Obvaz ze zlé rány Teď už zbytečně zavázané Křišťálová koule vědmy A v ní, co se stane Darovaná květina Stále připomínající Pustota spáleniště Jen trosky doutnající Sladkost usnutí Rozkoš bdění Láska, kterou nikdo nenutí Plamen upomínající na zrození Mnohem víc vypadalo z kapes anděla Jenž spatřil Tu bídu na zemi
Dnes už vím...
Dnes už vím, co jsem tenkrát měla říct
Kdy zahalit si tvář, kdy pravdu trochu svlíct
V šeptající trávě se sluncem nad sebou
Už slzy tak nepálí, polibky minulosti nezebou
vzpomínka na první zklamání
Ještě nedávno tu byly jiný Slova, jako ranní pavučiny Ale jak vadnou květiny a úsměvy lžou Už zbývá jen ohlídnout se za sebou Naposled. A potom. A co pak. Na kůži vypálit kacířskej znak.