Písmák Rozhraní
Svítání a soumrak dělí jasná osa
stojím na rozhraní
přemýšlím jakou cestou se dát
dívám se do dálky
Mrazivý pohled
Zima. Studená a neprostupná. Tu vidím, když se ti podívám do očí. Jsou jako zledu a přes tu ledovou stěnu nic jiného nevidím, jen ty modré, chladné oči.
Ne, svítání ne
Vcházím do tvých snů,
na jednu noc,
můžeš mě předhodit lvům
nebo volat o pomoc.
Černá kočka
TŘÍSK.
Štíhlý vysoký hrneček se roztříštil o stěnu a zanechal po sobě hnědé cákance od kávy. „Lásko, počkej. “ Volám, ale Lucka se nezastavuje.
Bez pomoci
Topím se. Topím se ve smutku. Bezcílně bloumám městem. Nevnímám své okolí.
Ztracená v temnotě
Mám děravou duši. Jako by ji někdo prostřílel kulometem. Zbývá zní sotva čtvrtina. Je tak malinká, že se strachy krčí vkoutě schoulená.
Jen my dva
1.
S mojí manželkou jsme se vraceli z oslavy narozenin našeho kamaráda. Oslava byla, jak jinak, hodně veselá. Oba jsme pili, ale nakonec jsem řídil já.
Poslední rozhodnutí
Sedím ve svém bytě a přemýšlím nad krásou a ošklivostí světa. Většina věcí, které mě napadají, jsou negativní. Ze života se mi dělá špatně. Zté jeho všednosti, stále se opakujících dnů.