Písmák Ani nevíš, jak rád bych...
napsal o nás dvou
všechno
co prožívám
co cítím
Na obzoru
Málem jsem už zapomněl
jaký ten pocit je.
. a že jsem ho nepostrádal.
Otočím se zády
Žízeň
Venku jak na Sahaře
Na obzoru jabloň
obtěžkaná množstvím plodů
/je dobrý rok/
Zázraky se dějí
ohnivý pták
z popela spáleniště
před západem slunce zrozený
vklouzl mi do dlaně
Takový divný prázdno
Takový divný prázdno
/všude uvnitř/
jako když vykácí kus lesa
teď ještě vytahat pařezy i s kořeny
Spoutaní
Kurva,kam zmizela ta pevná zem pod nohama.
chvilkama se už dala nahmátnout, ne.
kde je klid, souznění, vyrovnanost, bezpečí.
místy tak hřejivě probleskovaly, cítilas to přeci.
Pomsta úplňkovi
jen počkej
na mě si nepřijdeš
ty břichatej
dneska jsem na to přišel
Když jde láska jednosměrně...
Pod ledovým pohledem
bezcitného měsíce
pomalu krájím svoje srdce
na plátky
Smyčka
Hrdlo stažené
slovy co nesmím říkat nahlas
/ani pomyslet/
čekám kdy mě zadusí
Pod mostem
Slyším projíždět další vlak
cítím to chvění
až do morku kostí.
Ruce máš za hlavou
Večer
Po stráni nad potokem se pomalu posunuje stín a zabírá víc a víc místa. Už jen chvilku a přikryje všechno kam jen oko dohlédne.
Je čas stáhnout se do lesa. Dříví na oheň je nachystané, už jen nalámat pár drobných větviček na podpal a z krabičky vyndat kousek březové kůry.
Do závěje .. a s jarem roztát a zavlažit zem
Usnout a už se neprobudit.
.
Nebo snad až na jaře
očištěný
Jen vítr
Vítr ve vlasech
v hřívách pádících koní
je všechno co mám
co ti můžu dát
Vyděrač
Zas jen prázdné dlaně
a noc plná nočních můr
kolik ještě
než pochopím co mám.
Bylo nebylo
Oblékám si svoje triko
v kterém jsi u mě minulou noc spala
dýchám tvou vůni
a děkuji
Chci se ti pomstít
Chci se ti pomstít
za touhu cos ve mně probudil
za ty slova
cos mi pak napsal
Dobrou s kobrou
Všechno je pryč
odnesly to jarní povodně
. Myslel jsem si
s naivitou mně vlastní.
Rozostřeno
Svázaná tvýma očima
tvým úsměvem
sedím tiše v koutě
a čekám až to přejde
Bezcitná kráska
Studeně nepřístupnábledá a neposkvrněnáhrdá a nedotknutelnáco chvíli nad věcídovoluješ mi jen se dívatmám si nechat odstupjenže já toužím zahřát tu křehkou krásu
tak vztáhnu ruce
a jak už tolikrátv mých dlaních taješumíráš . sněhová vločko.
Jsi moje .. fantomová bolest
Probírám se z narkózyamputace byla prý nevyhnutelná. Tak jak může stále bolet
co už není mojí součástí.
Syčím si v sobě jak had
Nikdy dřív se mi nezdálo o hadecha teď od prázdnin už potřetí. Tomu velkýmu jsem se ubránilale ten malý mě uštknul. Jen co upadnu do spánku zjeví se hadi. a netopýři, kočky, komáři a všelijaká havěť.
Po kapsách mám střípky z cest
V údolí netopýrů vzduch voní travou a spadaným listím. Létu odzvonilo, obloha se choulí do kožichu z temných mraků. Vítr má dnes dobře naladěno. Chvíli dělá jakoby nic, pak vybafne a dá mi herdu do zad.
Nelituj
Nikdy nelituj svých činůříkal jsem sia vždy to tak bylo/snad jen pár ran navícco schytaly dětikdyž jsem selhávalbych vymazal/Nelituji žádných chybných krokůúletůšlápnutí vedlemylných rozhodnutíslepých cestDnes prvně litujia vrátil bych zpěta jinou cestou šelvědět co teďDnes mohl bychpodat Ti rukupodívat se Ti do očíbez viny a studu Tě obejmouta beze slov říctco vše bych Ti přálpampeliško mojeztracená.
Odsouzený
I ti co jsou souzeni za těžké zločinymají právo na obhajobuale Tys mě odsoudilas nálepkou velezradybez možnosti obhájenízavřela do samotkyzkus hledat polehčující okolnosti/třeba ulehčí i Tobě/na vině nejsem sám.
Růže
Ve váze růžetřetí denuž trochu povadláutrhl jsem co mi nepatříchtěl jsem ti ji dátvšak za tebou nesmíma sama už nepřijdeš.
Proč očekávaj chlapi vývoj?- No to máš jako s hermelínem.
Proč chceme a očekáváme nějaký vývoj. Proč nemůžeme ve sbližování zůstat někde uprostřed. Protože tím jak dovoluješ pomaličku krůček po krůčku víc a víc, tak stupňuješ touhu, zvědavost. Podporuješ přirozený vývoj, který ze situace vyplývá.
Nekrolog .. za mou lásku
Byla krásnáněžná i draváhebká i drsnásladká i zoufaláprůzračná i zakalenáS jarem přiletěla na křídlech tažných ptákůs květy pampelišek zářila jak tisíc sluncís chmýřím pampelišek se rozletěla do všech stranprotekla všemi potokysvou sílu poztrácela do všech oblázkůco si člověk ze dna vylovípro štěstízůstala zakletá v očích srnyco ke mně přišla tak tišetéměř na dosah ruky. dívali jsme se na sebe snad věčnostŘíkalas "Není všem dnům konec"přitom naše dny byly sečteny ještě dřívnež jsme se potkaliA tak do střepů v slabých chvílích rozbitých skelrozlila se krevtvá i má a na zlomek věčnostipromísila naše životy----------Za jasných měsíčních nocía neklidných dnů plných bouřkových mrakůbudu tě hledat v údolí netopýrůsypat do větru popel z cesta čekat zda uvidím na obloze kroužit Fénixe.
Ze života ... hmyzu?
Pozoroval jsem je půl hodiny . než mi přijel autobus. Mouchy, mušky, můry, broučky a všelijaký další hmyz. Reklamní plocha bez plakátu, jen obnažená zářivka za sklem a kolik hloupých tvorů to donutí k horlivému snažení o .
Mrazivá noc
Ruce co byly na výzvědách jsi mi ochromila zneškodnila jsi můj plíživý postup úder mě srazil do kolen k tvým nohám oči jako po zásahu slzným plynemK likvidaci ti stačila jediná věta "Když ti to dovolím, smím se pak zabít. " 2. 8. 2009.
Taješ
Uvězněna mými dlaněmi chabě se bráníš ač nechceš, podléháš a s každým dalším dotykem taješ Prolomí se ledy. Na ruce otisky zubů jak snažila ses zůstat kamenná ale oči tě prozradily . proud nezastavíš 5. 8.
Průzkumníkem na pahorku
Už hodinu průzkumníkem na pahorku na nepřátelském území obnaženém ani náznak porostu kam by se voják mohl skrýt /a to mě vyslali beze zbraně/ hledám výbušninu . najdu ji a odjistím dřív než mě zneškodní protivník. --------------21. 7.
Lásku nezabiješ
Zase je bouřkapršíjabloň letos nerodímožná zplanělajako moje ruceco hladovípo dotykua každé ránopo probuzeníještě v polospánkukradou hebkost tvých vlasů/barvy obilných políco jsem míjel cestou vlakem/kradou hladkost tvé kůžekam jen snění dovolía dovolí všenedává hranicea s posledním bleskema zahřměnímdovede tamkam skutečnost zakazuje dojít.
Za deště
Vysnil jsem si ji v dešti když pršelo tam u nás na Vysočině a já se díval z okna na jabloň v zahradě a viděl ji stát pod tím stromem promoklou a sebe jak ji objímám a onavrývá si do dlaní otisk kůry po skráních jí stéká déšť vyplašené oči říkají že budem litovat přesto se odevzdaně nabízí mým dlaním.
Nad Rokytkou
Dřevěná lávkaunese tíhu slovco jsem nepobralnikomu nepovíjak zamotanou hlavu mášty i já. /ani ta němá tvářco bránila mi v nerozvážnosti/Dívali jsme se po proudusnad ze strachupodívat seco nás čeká. -------------12. 5.
Slepý ...
Nesmím tě vídata tak zbyla mi jen jedna tvoje fotkazakletá v mrazivém skle monitoru. Přes nějnepodívám se ti do očínepoznám už chuť tvé kůže na šíjineucítím vůni tvých vlasůneodhrnu ti z tváře jejich pramen. Byla to rychlá smrtvšech zbylých smyslů.
Hluchý
Ucpu si uši a budu hluchýk tvým slovůmk melodii tvého hlasu. Jak být ale hluchýk řeči tvého těla.
Němý
O čem mluvitkdyž slova srdce jsou na indexua ta ostatní. Škoda slov.
Na hraně
Pod svícnem tmatak nerozsvěcejpo paměti je vševíc doopravdy.
Šedým očím
Chtěl bych znát krok za krokem každý den tvého života abych pochopil kdo ti tak ublížil že tvoje oči jsou jen odlesk chladné oceli co nevpustí dál kousek citu. Chtěl bych vyhojit tvé rány co jsem nechtíc otevřel a do šedivé reality vnést odstíny všech barev co na svých toulkách potkávám. Už tolikrát jsi pod mými dotyky hořela ale ráno jen popel šedivý co vítr rozfouká. Spi dál Růženko Šípková princů je dnes málo třeba ubráníš svou samotu.
Šňupí, vrať se
Zpřehážu ti v těle kůstkyzačni myslet na blbůstkyvyměň slanou vodu z očíza jízdu na kolotočimísto hadrů, žehličkyvrhni se zas na hříčky. Neboť četl by tě rádslaboduchý větroplach.
Rorýsi
Je po bouřije po deštivzduch se pročistilrorýsi lítajvysokojak vítr zas letíms nimi/aspoň myšlenkou/volnýnohama pevně na zemijak dlouho. než jiná mě zas spoutáokovy.
Potok
Potok omývá kameny/a rány/porostlé mechemje po deštivzduch voník zblázněníodkudsi přiletělvítrz větvíshodilpár kapekdeštěco skropilymé tvářejak slzyco ze zálohychvilku topímou dušipři vzpomíncena mou láskuprvní a posledníco se mnoutímhle údolímpřed léty procházelales pookřálzpěvem ptákůpůjdu i já tudyještě někdyruku v ruces tančícím srdcemoslavujícímrytmus dvojzpěvu.
Ty růže byly bílý...kdyby tě to zajímalo
Jsem slabochne čarodějláskoa o trny růžíco nakrad jsem pro teberozedraný nejen ruce mám a s poslední cigaretouzmizíš jak dým.
v pomatení
vidím tějít po všech cestáchbok po boku se mnouúsměv vracíma násobímživímsvůj senco tiše vstoupilzadními vrátkyco zůstalyškvírkou otevřenévšem mým láskámnezvanými vyžádanýmjak prosebník stojímu tvých dveřía s pokoroupodávám tisvoje srdcevysílenétlukotembez odpočinkutlukotembezmocnělapajícípo dechutajícíočekávánímuž ani nebijestrach mu sevřelhrdlovypadlz rytmukrokůjak klopýtalk poslední vteřině nadějeco povíšaž odkryju karty.
e-mail pro kamaráda
Ahoooj Péťo. padaj mi víka a usínám za pochodu ve čtvrt na čtyři /rozuměj ráno/ jsem vypla troubu zabořila zobák do peří a už ted před desátou /to jako dopoledne/ se zuřivě snažím přepnout na vyšší rychlost ale jaxi jsem asi dolila málo oleje a zadřela se protože to žádnym způsobem nejde. do večera se určitě rozpohybuju. takže jak tak o tom přemýšlím čeká mě ještě stěhovat postele stěhovat dřevo vytírat utírat prach koupit rum na mandlový cukroví upíct mandlový cukroví umíchat do něj krém umíchat na něj polevu umíchat do ořechů krém koupit stromeček koupit vnitřnosti na polívku koupit kapra na kapra koupit brambory na salát a majolku a zeleninu taky možná nějaký dárky by se pod tím stromečkem měly objevit tak ty taky ještě musím sehnat donést do obchodu paragon kvůli reklamaci zaplatit spoření přehlásit plyn chodit do práce chodit do druhý práce bejt v tý práci v pátek do sedmi a v sobotu do tří koupit droždí na vánočku spařit mandle oloupat mandle do vánočky a na cukroví a a a a a a hele to by tak zatím stačilo možná si ještě zobnout nějakej prášek na nervy aby mi z toho stresíku nevylezl mozek ušima ven jenže po prášku jsem spavá a když už takhle mam málo času na spaní tak nebudu jíst prášek po kterym bych asi brzy za chůze zjistila že ne vlastně nejdu ale ležim někde ani nevim kdy a jak se to stalo a spim.
e-mail pro zapovězenou lásku
vejrám na monitor, chvílema se mi rozmazává, spala bych, ale mám pocit, že to už ani nemá cenu jít spát, strašně moc bych Ti toho chtěla říct, tak jen polykám slova, vejrám na monitor, snažím se nemyslet, nevidět před sebou tu vražednou kombinaci - na podiu Aneta, vedle mě . Ty, mráz po zádech, funguješ jak magnet, hážu si klacky pod nohy, ale hned je zas přeskakuju, ryby se přeci nedají ochočit, tak utíkej, každá ryba je přeci plachá. asi mi hrabe, ale to přejde.
Upozornění na konec výpůjční lhůty
Přišel mi mailže tě mám vrátitlhůtu nelze prodloužitněkdo další si dal rezervaci.
Jsem špatný rybář
Nahodil jsem udičku Že tě huba nebolívlastně ani ne . drž jazyk za zubyjen pár ťuknutí, pár narážek . druhá míza je prevíta ty ses chytla tak snadno . sakra, vrať se do hrobumladá, heboučká .
Jsi
JSI VYSNĚNÁ PRINCEZNAJSEM VYSNĚNÝ PRINCve vysněné pohádceve vysněné zemi.
Jsi březí klisnatoho nejsilnějšího mustangaco vede stádo na velkých pláních
jsi gazelaspásající trávuv rozpálené stepi
jsi elegantní jeřábtančící /se mnou/ svůjsvatební tanec
Travou
Brouzdal jsem před úsvitemloukou plnou orosené trávys přáním najít znova to místokam jsi mě uprostřed noci zavedla
Ještě tam bylya otvíraly náručdva pelíškyz přikrčené trávy
Tak dotkl jsem se tvéhoabych ostřeji uchoval v pamětipohled na noční nebea pár vzácných slov
Dva příběhykaždý jinýpřesto oba znělystejnými tóny
Jednou
Na noze mi přistála kostka ledu. Prásk ho. A odskočila pod stůl. Otočím se.
Nevyřčená
jedno jméno zůstalo skrytéjedním jménem jsem ti neříkala
Kirké
kráskoopojnáčarodějkonebezpečná
stále hledámbylinu s bílým květema černým kořenem
Křižovatky
Tiše našlapovatchrámem lesanechat se véstptačím zpěvemhrou světla a stínůaž tamkde zní ta nejkrásnější hudba
potoka
usednout na koberec z jehličízavřít oči a ponořit sedo symfonie tónůco neumí zachytit žádný z géniů/snad mistr Smetana promine/
Ty vzácné chvíle mi chybí jak kyslíkMinul jsem svůj osobní příběh/pane Coelho/a teď den co denjen živořím a nevímna kterou křižovatku se vrátitabych našel tu správnou cestuSnad v příštím životě.
Lvici
Proč. ptal jsem sekdyž ležel jsem vedle tebea tys zbourala obranný valco stál mezi námi.
Pak usnulasa já ještě chvílisnažil se udržet v časoprázdnu
Za oknem obrysy stromůplnily se barvamiptáci ladili hlasyaby přivítali nový den
Spolu se svítánímjasněji viděl jsemtvou spící tvář/co se ti asi zdálo. /Byla bolaváa já měl jediné přánídržet tě v náručí a vyhladit vráskyco za dne tak lehce skrývášpod maskou klauna.
Volný pád
Spíš a hnízdo tě chrání
A já jen kroužíms hejnem svých myšlenekkřídla máme zmalátněláa řveme strachyže navigace selže
Vysvobodí nás útesy.
Krok od propasti
Krok od propasti
Ještě teďnejdou smýtna dlani růžová stigmatajaksvíral jsem tvou jízdenku do rájea čekal až šílenství opadnemoc ses nebránilavždyť vydírat je tak snadnépak posbíral jsem sebea zbylé práškyspláchnul
do hajzlu
příště už zachránit se musíš samajá nejsem ten pravý.
Proč?... Ptal jsem se
Proč. Ptal jsem se
Po probdělé nocivečerobjímám jen studený polštářa prosím rozumo zapojenímilosrdného anestetikazapomnění
Tvůj proud mě strhnula jápolomrtvývydrápal se na břehnepoučitelnýnenasytnýtoužím vstoupitpodruhédo stejné řekyale vše plynea čas se nedá vrátit
Voda je můj živela tvůj oheňvysouší moje žílyk prasknutí