Písmák Symfonie hmoty
Parafrází soucitu,tou korouhvičkou v bezvětří,těch tisíc frází bez cituv měch zpytování prostřených.
Vazbou mezi vazbami,vazem již dříve zlámaným,životem mezi sbírkamipřec v zatracení spáchaným.
Křivkou mezi přímkami,přímkou veskrze ohnutou,výchylkou mezi frázeminevědomky z těla strhnutou.
Průletem spojnic na poli slov,výhní brunátných stop,mrazem sousoší purpurových hmotspiklencem na okraji v hrob.
Trioly čtyř stěn
Noc,
Ta kurva vlesbickém svazku
stmou.
Spolu ruku vruce,
Pán s tebou
Už
nebude smíchu vkostelní lavici.
Nebude hříchu,
až kněz pokyne pravicí
Stínohry jara
Stínohry jara
Vpíjíš stínohry nad portálem,
Oběšenci jsou svíce, rozfoukány větrem.
Vším i málem může ticho ti být.
Květen
KvětenKdyž naprší jaro do kriminálů,
Paže korálové chladnout se jmou;
Schraňte mříž i stesk zocelia posypte hrstí popela hlavu,
jež klečícího na pahýlech. -
Probudím?
Probudím.
Až se zítra probudím - budu spát.
Když ze se sna probudím -jen vpeřejích vydechovat.
Neprobudím-li se a nebudu-li spát,
Utopie
Utopie
Zkřišťálů průhledných noci vitrín
tu baldachýnové moře - chladné,
spoře vdomněnku oděno za vůně luny.
Z masa a kostí
Zmasa a kostí
Hrobník rezignuje na post sériového vraha.
Malá mu Praha.
Kde je pochována máť
Prostor mlčet
Prostor mlčet
Hlasité klapání psacích strojů (ohlušující letargické staccato) přerušil pád komínů papíru uprostřed rozlehlé místnosti. Náhle vcelé kanceláři bylo ticho po dlouhé době jednotvárného spisování a ostatního neidentifikovatelného hluku šířícího se rychlostí padající hvězdy. Všichni se ohlédli a nevraživě počali měřit poskoka jménem Václav štítivými pohledy. Změt kroutících se hlav postupovala dominovým efektem kodlehlejší stěně místnosti, kde se klepaly obrazy na stěně nad rytmickými údery mimo takt do strojů.