Písmák Padám
PadámProhížím si svou dlaň, vlasy mi padají do čela, je mi zima, čekám, na zastávce na autobus. Kouřím. Padá rosa do rána, platím, za kamená křídla. Padá mi hlava, Padají křídla anděla.
Strašák
Hroutí, hroutí se hlínapod tvými prstymezi nimi utíkávyje pes pod mezí,Vyštěkl tiše ozvěnou,vítr nese habřinoutento kovový zvukcink obručí kluk. Sám v poli stojí,sám se v noci bojí--- prodavač zbytečností,nikdo, nikdo ho nepohostí. Ze slámy klobouk,z deště pláč,z větru upletené tělo,co věčnost kdysi chtělo. Cítit bolest, dýchat vzduch,vnímat doteky nevyřčené otázky.
Naděje a přání
Obrovský orel nad tebouv letu rozprostřel stín. Odbylo poledne. Chtěl by tě sevřít pařáty,do výšky vyletět s tebou. Zamával křídly.
Život
Zpívám ve větru, křičím ve svetru,hledám pokání a ono bledé svítáními rozlepilo oči novým dnem. Prší,studené kapky mi tečou po tváři. Opřel jsem se o zeď, slova si zoopakoval. Položil hlavu do dlaní,a pozdravil svítání.
Sousedka II
Je noc, sotva usínám, ležím na zádech, pozoruju hvězdy zavřenýma očima. Létají jedna zadruhou, je nemožné je počítat. Vzduch je těžce hebký, skrz okno vnímám tramvaj jedoucí tmou. "Kolik jenom může být hodin.
Sousedka I
Dneska ráno se nic zajímavýho nestalo. Vyšlo slunce, jinak by to nebylo ráno, a šel jsem na záchod, jako každý člověk. Teď, po obědě - těstovina s tvarohem - sedím na židli, je vedro, pot mi teče po břiše a prdel se lepí na sedadlo židle. Vzduch je nehybný, do očí mi padají slepené chomáče vlasů.
Nesnění
NesněníKolikrát jsem to zkoušel,ne nešlo to zastavit. Krvácení z nosu i ze srdce si pořád nesu sebou. Tu jedinou větu jsem si myslel,dům z kamení postavit. Blíží se pomalu vánoce v koutku si opakuju:Pes rozkousal stěrače,z kostí masku zahodit.
Pravda
PravdaRudé plameny šlehají k nebi,pomalu teče řeka korytem,a srdce v hrudi buší mi. Pomalu po silnici jdu životem. Po vytrženém zmačkaném listu sešitu,ránem se nese dětský křik. Zbyla jen vybledlá vzpomínkanebo, přece jen, dívčí vzlyk.
Nespavost
NespavostNoc je modročerný kopírák. Ve světle řada hvězdza sebou, bílé jako kosti,bílé jako smrt. A pod očimahvězd a otevřenými ústy měsíce,všude dráždivý písek, na polštáři,nespavost. Mrholí starý film, dny, rozpakydětství a dospělost.
Bez východu slunce
Hlava se mi točíJe černá modrá noca ve mě je mocvína. Čekám, sedím,kouřím příchod rána. Zkoušel jsem zabít pochybnostia utopit svoje cnosti. Říkal jsem dívce nevěstě:"Pojď neboj se do deště.
Tenká bílá niť
Ztratil brýle, ztratil zelené rukavice,otevřel oči, zvratky polily mi nohavice. Tečou mi slžičky po tváři. Mezi keři, mezi ploty zahrad,hledám tajemství záhad cestu domů. Měsíc studeně na obloze září.
Zdání pod stromem
Zdání pod stromemProč, pravda, to není. Je to divné zdání. Stát pod stromema poslouchat listí,ševelí, ve slunci šustí. Tmavě zelené listí.
Zítra vyjde slunce
Zítra vyjde slunceMaminka plakala slzičky z olovaPotom je sbírala se stoludo mísy plné polívky a nudlízatímco za oknem pršeloPadá listí kvete černý bezpojď se propít nocí dnesBeze strachu starý brachuzvedneš sklenici avše co bylo bylo a už nenískutečnost beze sněníStojí strom u něj pesvlaje vlajka hoří lesAle dýchá vidí slyšíza oponou šelest listíHoří konec cigaretybliklo světlo u stropuzaplatíme útratuČekám čekáš čekáme ve tmě na ulici a maminka doma pláčeotec přišel z prácea mimojiné řekl dobrý večerabych na kolenou klečelPomalu otvírám dveře polotmytlačítkem a na dně sklenicese utopila němá tvář číšniceaspoň kytici růží potažených hebkou kůžíslizkých a mlčících za dveřni po kotníky v močizakřičel jsem spása a zavřel otevřel oči.