Písmák Neláska
Nemohu milovat
nemám vodu,
co by zalila květy zplihlé
a láskou pohladila okvětí.
Brána
Spraskotem zavřela se obloha,
příroda svlečená do naha
nestihla se obléct.
A už noha lidská
Světlozor
Čirý prostor,
dvě skla vrohu potemnělá
udávají rytmus
světlu, které
Po stopách
Po stopáchPo stopách jíta dojít,kam oči tvé tě táhnou. Po stopách,chladným sněhem zavátých,které oči přečíst nedovedou,se nechat vést,k duši tvé, zaváté. Chladným poryvem větru byčované. Po stopách jíta nechat se vést,mezi obeliskytužeb zkamenělých.
Střípky
I. Střípky jedné galaxie
Střípky štěstí, ztracené vnás
jako myšlenky roztříštěné,
List
ListList plující po řece je jako srdce bušící, v rytmu tepajících vln podemílající břehy světa v němž strácí se milost, která obdarovává život pramenem síly nekonečné. List, jež objímají vlny je jako sen v zajetí mysli ošidné, houpající se sem a tam, na levo a pak zas na pravo podle proudu rozmarného. Je jako nenaplněný smysl jenž má své místo v dlouhé řadě na čekání. List plující po vodě je svobodná duše volně směřující ke spočinutí.
Zvony
Zvony Když zvony bijí, tak duše odchází za láskou věčnou, aby spočinula v plnosti své. Bim bam zvony bijí na oslavu milosti, která posvětila její okamžiky strávené v šeru světa pozemského. Když zvony bijí, tak něco se mění. A světlo přichází k nám.
Místo
Přišel jsem Přišel jsem k místu, kde lidé odhazují tváře. Úsměvy i zamračené rysy tu leží v jedné jámně. Je jedno jaké byly teď po nich lhostejnost šlape. Přišel jsem k místu kde čas kape.
Chtěl jsem
Chtěl jsem . Chtěl jsem něco říct, ale vyšel jen dým, který nenahradí slova. Jenom dým stoupající vzhůru k nebesům. Chtěl jsem jen něco říct, ale škoda slov pro toho kdo neslyší, jak utíká nám čas.
Déšť
Déšť Když déšť na střechy domů padá přichází ta chvíle slabá. Která se táhne rozmarným údolím tvého vědomí. Jako nit hledající oko jehly ostré, aby zabodla se do nitra tvého. Když déšť na střechy domů padá.
Rozcuchaná
Rozcuchaná Do květů jabloní, do listů v korunách stromů. Do dálek ulic klikatých duše má volá. Duše má rozcuchaná. Do očí kolemjdoucích, do dlaní tvých.
Kam?
Kam. Kam dovede pěšina nohy bosé, dívky poblázněné. Když list z nebe padá, na její tváře v úžasu udivené. Když ve štěstí zojímá, tancuje a stromy objímá, bezelstná a tak trochu jiná.
Dotyk
DotykDotyk je bázeň, když stud prochází se tvými tvářemi. Jako když lázeň s vůní máty, prostupuje tělem tvým a nutí tě oddát se vůni mámivé. Dotyk je vášeň nevyřčená, pro níž není slov ani pochopení. Je to touha opuštěná pro níž není naděje, když světem vládne zapomění.
Amoria
AmoriaJméno Amoria vytesáno jest ve zlatě, nad městem kde sama touha zrodila se. Aby připoměla duši zakletou do studeného kamene. Aby její žár nikdy nerozhořel se v srdci raněném, v srdci Amorie. Aby se stalo zárukou, že nikdy nikdo nezapomene.
Přicházím 2..........
Přicházím .
Já přicházím s deštěm,co kapka to slza. Co krok to čistá vodaomývající chodidla unavená,všem poutníkům co hledají. Já přicházím,když ještěprvní kapka zem neskropila.
Přicházím.....
Přicházím.
Měl jsem ráda nezapoměl jsem. Přicházím k Vám,aby slovo znovustalo se tělem. Aby prosby vyřčené v hříchumilosti plné se dočkali.
Ozvěny
Ozvěny
Ozvěny tiché,ztrácející se v moři dalšíchmě snad dovedou do míst,kde hlas cizí, volající,pohrává si s vodou. Jsou jak bludiště spletité,ale snad mě povedou ke středu. Ke slovům tepajícím v neustálém rytmuduše tančící. Ozvěny matoucí,spletené z falešných vlákenmně jak pavučiny svazujía brání mi,v poznání.
Ve větvích
Ve větvích
Ve větvích,když vítr foukájsou slyšet slova nesmělá. Namísto toho,aby oslovila,jsou schovanáa tiše zpívajílistům na zem padajícím. Zpívají o konci a začátku. O čase, který jimve větvích tak rychle ubíhá.
Příště
Příště,slovo v němž je skrytočekání na to ,co slíbeno bylo. Příště,je touha, které nikdo neodolá. Je to čas uvězněný v žaláři bez mříží a oken. S vchodem jediným,který vede ke snům iluzím.
Motýl nad řekou
Když motýl proletí nad řekou,tak mnoho myšlenekse potuluje nad vodou. Když jeho křídla tak tišezatřepetají se vzduchem,tak slova vyšlá z úst,obdařená vzduchem,hladí vlny čekající, vzrušené. Hladí břehy a kořenystarých bříz,hladí kameny a možná i víc. Když motýl proletí nad řekou,přichází zklamání z jeho náhlého zmizení.