Písmák Moonlight Shadow II.
„Nemám v úmyslu s vámi jít. “ oznámil co nejklidněji, zatímco přemýšlel o možných variantách útoku.
Pozornost celého lokálu se poprvé v přítomnosti Amilié soustředila jinam, než na různé části jejího těla.
„Slyšeli jste dobře.
Moonlight Shadow Kapitola 1.
Vyrazil jsem dveře. Zapraštěly strašlivým způsobem, že nemohlo být pochyb o hlasitosti toho zvuku dole v hostinci. Možná sem někdo přijde. Možná se budou bát aby jim jistě pološílená manželka vyřizující si účty s nevěrným manželem nevyplašila hosty, a tak se půjdou podívat.
O životě 2.
Jen tak tam stál a vysmíval se mi. Roderick. Celý život mě honil po světě aby se mnou konečně skoncoval. Každý jeho neúspěch jen posiloval jeho posedlost.
Kecy
Hory mají oči, protože je ukradly lásce---Ještě jednou mi řekneš emo a podřežu si žíly.
Kdyby lidé uměli mluvit
Kdyby lidé uměli mluvit, vypadal by celý svět úplně jinak. Děti by poslouchaly moudré rady rodičů, učitelé by svým výkladem zaujmuli i jinak naprosto znuděné žáky, politici by vedli dlouhé ale podmanivé řeči, reklamy by už nebyly jen hloupé řeči o genialitě toho či onoho pracího prášku. Jenže lidé mluvit neumějí. Politici si čtou z měsíc dopředu připraveného textu, odpovědět na otázku neumějí jinak než vyhýbavě, žáci odcházejí z naprosto nudné hodiny, jen proto, aby doma museli poslouchat ještě nudnější a otravnější řeči a i ten Viktor ještě pořád poskakuje po obrazovkách s jeho novým Cilitem.
Příběh mistra Zoarayma
Anglický originál můžete nalézt na http://www. kasumi. ic. cz/oblivion.
O zlobení ve škole
Ačkoliv si - také díky své lenosti napsat tento sloh - nepamatuji čím jsem se tolik provinil, že jsem byl potrestán tímto esejem, jistě to bylo něco tak strašlivého a neomluvitelného, že je asi dobře, že už si to nepamatuji. Od té doby, ale je to jen můj názor, se mé chování zlepšilo. Ačkoliv se ještě stále vesel pohupuji na židli při dlouhých, ale v žadném případě ne nudných hodinách literární historie, frekvence rádobyvtipných výkřiků a pubertálních komentářů se zmenšila nejméně o polovinu.
Zlobení při hodinách, jak jistě každý, kdo někdy prošel alespoň několika ročníky, je naprosto normální a tedy každý se ho někdy dopustí.
O životě?
Takhle to chodí pokaždé. Děvky křičí a odvážní hrdinové vyhrožují mocými známostmi. Možná by to mělo být depresivní, nebo tak nějak, ale komu by vadila chvíle podivných výkřiků a proseb, když za dveřmi, které jsou za těmi prvnímy ho čekají peníze. Peníze.