Pasvět
vítejte. v paradoxu paranoiipandemii parodiena skutečná lidská srdcetrpcenese se parafráze pasti –paralela zlámané lebeční kostiprotože jinak si to neumím vysvětlitnež že jsme postiženípamozkempasrdcempařečístačísi zachovat oči…okna do padušepolitováníhodnéjak chováme se prostoduše
and that’s not enough
do pahlavměstnáme vyvolaný strachsosáme SOSpasvět je otřesv základech člověkakdyž Bůh ho nečeká…v paráji byla parakondaa ta kundamísto jabka žere para ořecha první pachlapse radši vykastrovalpři vhledu do budoucna.
C-O-V-I-D(í)?
Toho dne si lehla naznak a čekala.
Až odšumí tráva. Až zetleje listí. Až odplují deště.
Místo
ta křehkost samotyona pevná osamocenost místakde nezkrotně jsouzarostlé zahradya břečťany lísají se kokenním tabulímaby zarostly světlonetknutým předmětům…tam žízní se po zvukurostoucích plevelů pálícíchodvážné kroky domova
to tam slyšíštrávu objímat popadanéchmýří smetánekozvěnu náhlévody tříštící se o břehykamenístydlivý hromzpozad voňavého hřbitova
slyšíš sténat pokladotevřivší své víko vstříclačnému lůnustékající kapkypo kříži rozbitého Krista
to tam vidíšnebe padat a hvězdy stoupatroztržené časemspánku
Autopilot
chtěla bych se cítit méně nesvá
když po šichtě váznu ulicemi
sprachem ve vlasech
v mizerných montérkách
Předprodej mé knihy Protože neexistuješ
Zdravím všechny písmáky. Několik let zpátky jsem na Písmáku pod přezdívkou Vopice publikovala a teď mi může vyjít kniha. Ve vydavatelství Pointa právě běží její časově omezený předprodej, v kterém si můžete koupit nejen knihu, ale i různé odměny včetně origoš triček s úryvky z mých básní. Nákupem přispějete na náklady se samotnou výrobou.
Bosou mě zvedají
Odpustit zimě mráz
Bosého tě zvedali
zlavičky u svatého Pankráce
Odhodili kancionály
Vysvlečená
I srdce si mi občas zatoulá…
Vysvlečená noc
řve do svítání
Voněl mi po lučním máku
NEPŘESTÁVEJ
vokamžicích
náhlého štěstí
vkrádala se do kaple
zašeptat
Před spaním
Nastav mi dlaň
a přikryj se.
Budu ti číst
naše poslední vteřiny.
Cítíš ten chlad?
není před čím pokleknout…utíkám časempolomrtváz uren vstala spása v prudkém objetís poslední únavouvykradla jsemprávo na tvůj životvyplenila bolest pro tvou smrtco chceš víc. brodím se ve spermatu narychlo spolknutých svátostínevejdeš sedo úhledných komínkůpravd a lžívzduch mi šlehá do tváříúlomky štěstíz nich ale nás dva neposkládáš jsi uprostředa přeci nikdejsi nadosaha přeci pryčs Bohemnebo bez Bohavíra se vlečezostuzenacítíš ten chlad. …proskočím sklemsrdcem napřed.
ČERTUŽEL
A přece jsem na okamžik uvěřila, když jsme ten večer stáli před kostelem a on hladově hleděl dovnitř. Okamžik dojetí, úlevy, víry vbezmeznou sílu lásky. Sněhové vločky na nás dopadaly jak zlatý popel: „You are the winner. “
Zapomněla jsem koupit rukavice.
POCIT
Kořen po kořeni prorůstáš mnou
Živím si tě a opatruji
Hlínou tě zasypávám Žilami svazuji
Piješ z mé krve Sytíš se z mých kostí
Dvakrát tence a krátce a jednou silně a dlouze
Zvoní vždycky třikrát.
Dvakrát tence a krátce a jednou silně a dlouze, abych poznala, že je to právě ona,
má stará, noční můra, sousedka Kelišová.
Zvoní vždycky přesně 2 minuty poté, co přijdu zpráce.
ZPRÁVA Z PRAXE
Dne 2. 4. 1997 jsem nastoupila na školní předmaturitní praxi do střediska ve Chvalech. Po téměř čtyřech letech studia jsem měla nasbírané trestné body zbývalých absencí na praxích, hrozilo mi nepřipuštění kmaturitě, takže vdůsledku toho jsem ve Chvalech trávila dlouhé hodiny, počínaje od brzkých ranních, končíce pozdními večerními.
Teď anebo nikdy?
Teď se změnilo vpovzdech
a nikdy vněkdy
Absolutně bez vůle
Táhlá lenost
Spíš...
Můj dech
ti zvolna tančí po víčkách
Třepotají svými křídly
jakoby chtěla vzlétnout
Ráno
Hladíš mě po vlasech.
Ne, nepochopils.
Zmých vzlyků se stal monotónní šum.
Zvykl sis.