Písmák trní před domem
trní před domem
se zarývá do fasády
žijeme v čase nikoho
v zarostlém smetišti, které nejde změnit
mokrá
Doufám, že neumřu s nahou duší
unavenou a zchvácenou ze snahy žít
roztrhanou a zmučenou
Doufám že neumřu s mokrou duší
krev
čeřila se krev
v mém životě
kdyby tak mohla vytrysknout
možná bych vykrvácela celá
Odkládám
Odkládám věci do skříněk, které nebolí
zašívám váčky na svojí kůži
jednou
se jizvy
Hadí srst
Bděle dbáme o náš klid
dotyk prázdna vprostřed noci
přinutí psát
hloupě
...
šeptáme spolu po špičkách
na jazycích zvuky cizích krajů
touha
tančit
v cizím městě u jezu
bouřilo se
že bys snad
chtěl mě obejmout
ty ne
čistá
strhala jsem tvojí fotku ze zdi
zbyly po ní strupy na uslzených tapetách
tiše tiše
se dívám do bílých stěn
Řím
špinavá chodidla a sucho
tančící balustráda
ve víru prachu
města
kdysi v přímém letním slunci
rozžhavené tváře
s kovovými paprsky
jako indiáni
hrajeme si
s ledem na rtech
místo kostí mám rampouchy
a je mi teplo
bojím se
čekám
lví noc
řvi, říkám
řvi
mámeslané jizvy na tváři
nehty a drápy se do sebe zaryly
moje všechno
podzim
cosi je zakopáváno do země
moje všechno je chatrné
oranžovo rudé a okolo mlha
stromy
Den plný stromů a jara na začátku podzima
já a čísi hudba
ruce a větve se smotaly do sebe
v oblacích
okno
východ z domu který nemá dveře
ale oken plno
jedno bývá otevřeno
jím vídám změny počasí
šťavnatě do života
stěny pokoje jsou tolik blízko mě,
že sesem veneksnaží vrhnout oknem
a povalit mě
zakousnout se
i já
tam nahoře se mraky slévají do slunce/
a všechno je žluto-oranžovo-šedé/
tam nahoře zapadá den do ticha/
chci ti dát něco co tě potěší/
setkání s půlnocí
bylo mi dvanáct v noci
zakousla jsem se do měsíce
ledově
kra úplňku
odpolední přesnídávka
čaj se červenal a lžička z kávy tančila rumbu
čísi ruce
tiše zpívaly
o odpoledním slunci
v tu chvíli
byl červen
červenali jsme se
a slunce zapadalo do ruda
v tu chvíli
každý rok
Zastavil se mi dech
a kohouti vzlétli do nebes
zamávali perutěmi
zastavil se čas
jsou takový chvíle
já přece vím, že nejsou důležitější věci než je život a zdraví
než ráno vstát a snídat
a někdy se smát
trochu
jela jsem na dejvickou
jela jsem metrem na dejvickou
a vystoupila jsem na konci světa
asi někde v poušti
neumíte si představit jak moc voní písek
dilatační spára
dilatační spára mezi nebem a zemí
kdosi nás chtěl rozdělit od snů,
asi aby nás nezatížily
můžeme se na sebe jen dívat
žízeň
tvoje chuť je modrá jako nebe úplně nahoře
když se dívám z letadla
pěna
v mracích
pomeranč
pomeranč, rozpůlený do konce, dílky jsou sečteny, v šťávě se utápí probuzení
- sněz mě už
noc v lampách
počítali jsme lampy
lapaly po dechu
světlo oranžovělo srkz střípky tmy
slyšíš.
nebe blilo mlhu do celýho světa
bylo palčivý odpoledne
nebe blilo mlhu do celýho světa
zima se třásla pod chodníkem
a my jsem se třásli
vteřina
jednoduchost zjednodušená na jedno nadechnutí/
plaché obočí a oči příliž blízko světla/
nehýbejte se/
nebo vás setne sekyra/
podzimní večer
Mlha lemovala náš svět
od pólu až k pólu
a slepci zpívali o tom, jak krásně zrcadlí světla lamp
jak oranžová probzučela do betonu
*
Víš,
když ti vyprávím o noci, která pohltila krajinu, vypila džbán černé kávy a místo probuzení usnula
o jestřábech jejichž křídla se proměnila v betonové domy
o železe
Ploutve
podával mi ploutve
řekl: pluj při dně a hledej perly
vlny vířily světlo
a noc se třepotala
uši úhlu nočního pole
Šestiúhelník se kryl s krychlí
a krychle si stěžovala
co je pravějšího než pravé úhly.
uhlí ušpinilo noc
nerozumět
je to jako oblečení, které zakryje tělo i duši. a s šperky rozveselí noc. když skoro svítá. v mracích je smutno.
v skrýši
tiše
ať nevzbudíš myši
v skrýši s netopýry
v snech povídají si o křídlech
V pokoji
Zvířená zvířata v mikroskopické dáli
běloba stěn prostřená prostěradly
hlad po kousku vzduchu
takhle šumí prázdnota.
krvácející nebe
tisíc lidí se setkalo u tůně
ptali se
proč je voda rudá.
nebe krvácelo západem
oceán
kdybys mě nemiloval
celá země by se změnila v oceán krve
. kdybys mě nemiloval
ranní zpěv ptáků by byl
***
Dýchám v tichu
v zpřehýbané rudé záři nebe
doufám, že žiješ
a dýcháš se mnou
Iluze hvězd
Iluze hvězd
je nekonečná touha
dotknout se času
dotknout se sebe
Ráno
Mám sukni plnou makových květů
a hlavu roztrhanou na tisíc kusů
vlají ve větru
mám duši vrbového listí a šálku vody z potoka
Báseň o životě
Včera jsem psala báseň o životě
už nevím o čem byla
ztratila se v půli noci
v rovnici kružnice
Kapka deště
Kapka deště se rozpustila v tichu
čekala až ji políbí vítr a naučí ji létat
já nemám křídla
- pošeptal jí
Spolu
vystoupali jsme nad mraky
skočili do nich
tvrdý pád
vystoupali jsme k slunci
Kulka v hlavě
Předtím než mě zabili jsem dýchala. Čerstvej jarní vzduch. Byl takovej ten jarní den, kdy slunce svítí i těsně před večerem a ve vzduchu plave tichá naděje, že zanedlouho přijde krásný horký léto. To mám ráda.
Dno noci
Dno noci
-na dně noci zapadal čas
-přísahal, že už nikdy nebude ubíhat v tmách
Duše
jsi víla jsi motýl v červeném nebi
jsi srdce rozplizlé jak vajíčko na pánvi
srší z něj tykadela noci
nemíchej svůj zrak v dlaně
Žirafy
Žirafy bděly o půlnoci v noci v komoře nahoře, líný vítr vál s krky tiše si hrál, kam půjdeš po životě žirafo. plula obloha nad hlavou dravou chvíli čekal vzduch, dříví hořelo v krbu v stáji, v háji pásla se sama noc, v háji zapadal máj pod okapy deště, ještě chtěla vidět svět, hned na zpět lámat svůj zrak o paprsky hvězd, vjezd do hlubiny cest, vřes a přes čas hlídat strom, chtěla žirafa.
Poslední pomazání
Práce kněze je někdy těžká. Proto taky knězem nejsem. Ale pamatuju chvíle kdy jsem si tak na okamžik připadala. Například, když umíral můj strýc a já s ním mluvila.
Letošní zima
Železná květina kvete
tvrdý zvuk horkého deště
zimní noc
zelený rybník je můj dům.
Povodeň
Utichám na hřbetě rybníka
očima polyká má chodidla
a zpívá
za nocí v žilách chladná krev mi proudí
Iluze hvězd
Iluze hvězd v náručí noci
vidiny cizích očí
palčivý dech
čekání v rtech